Lovci mafie informují o zločineckých poměrech v Los Angeles
Na konci ledna se v kinech znovu rozštěkaly osvědčené samopaly značky Thompson. Tajná policejní jednotka si začala zřizovat respekt ve filmu Lovci mafie. Spolu s hollywoodskou gangsterkou vyšla i stejnojmenná knižní předloha Paula Liebermana, která předkládá mnohem věrohodnější historii Los Angeles 20. století.
Oceňovaný žurnalista Paul Lieberman pracoval 24 let jako novinář a editor pro Los Angeles Times. V roce 1992 mu zazvonil telefon v reakci na jeden z článků, kde se psalo o sporném významu citlivých informací uložených v policejních archivech. Postarší muž na druhém konci prohlásil, že patřil k jakési protigangsterské jednotce, která dané materiály shromažďovala, a to již od konce 2. světové války. Tento rozhovor odstartoval více než 10 let pečlivých rešerší, během nichž vznikali Lovci mafie, neznámá kapitola z dějin Los Angeles.
Puntičkářské nakládání s informacemi, které Lieberman získával metodou orální historie a vlastním archivním výzkumem, se zřetelně přenáší do jeho literárního stylu. V rozsáhlém faktografickém vyprávění zužitkoval snad každý dostupný údaj. Ačkoliv většina filmových a knižních anotací láká na souboj malé skupiny tvrdých policajtů proti ještě tvrdšímu gangsterovi Mickeymu Cohenovi, nezůstal americký novinář jen u něho. Klade sice důraz na přelom 40. a 50. let minulého století, nabízí však zrod a potlačení losangeleské kriminality v mnohem širším kontextu. Lovci mafie začínají rokem 1876, kdy k mladému městu dosáhla síť železnic, a prakticky končí až v červnu 2003 smrtí Jacka O'Mary, jehož telefonát vedl k popularizaci zprvu diverzantských akcí.
Knižní Lovci mafie představují čistý protiklad filmové adaptace, která si komplikovanou realitu upravila do podoby přímočaré akční podívané, kam se přidávají krásné ženské hrdinky, aby vytvářely napětí mezi spravedlností a ilegalitou. S předlohou se nakládalo velmi volně, jelikož by bylo ve skutečnosti diskutabilní, jestli Mickey patřil k tajným vládcům Los Angeles. Epické parametry by jeho osud taktéž jen těžko naplňoval. Dělal samozřejmě špinavé obchody a upravoval si zákony dle aktuálních potřeb, obecně se však dá říci, že město andělů nebylo skrznaskrz prolezlé korupcí jako Al Caponeho Chicago a že tamní organizovaný zločin neměl tak výbušné sklony jako pět sicilských klanů v New Yorku.
Nabízí se srovnání s loni vydaným Impériem: Mafií v Atlantic City Nelsona Johnsona, který se zaměřil na proměnu malého přímořského letoviska v proslulé místo zábavy. Zrod Mekky herního průmyslu v období prohibice je čtenářsky vděčnější exkurzí do světa za hranou zákona. Jednotlivé historky se rozvíjí na větším prostoru, díky čemuž jsou přehlednější a poutavější.
Lieberman na druhou stranu poskytuje obsáhlejší a detailnější náhled na zkoumanou problematiku. Lovci mafie se rozpínají do šířky, jsou hutnější a kvůli častým odbočkám také náročnější na udržení pozornosti. Dají se u nich přesto najít pohlcující pasáže, ve kterých exemplárně slouží první záškodnické mise tajné jednotky. Policisté měli kanceláře ve dvou otlučených fordkách a schopnosti si testovali zábavně nekorektním způsobem na obyčejných kapsářích. Jak ostatně v doslovu zmiňuje Jack O'Mara: „Dneska by nás žalovali za věci, který jsme tehdy dělali běžně.“
Poznatek, že období přející organizovanému zločinu vyžadovalo tvrdší zacházení, není nikterak objevný. Zřejmě pokaždé bude ale motivovat ke čtení éra před kauzou Miranda versus Arizona, ze které vzešlo v 60. letech známé právo nevypovídat. Lovci mafie patří k typickým příkladům. Mají co nabídnout i i při relativně klidnějším průběhu losangeleských zločinů v porovnání s jinými americkými městy.
Lovci mafie - Paul Lieberman, překlad Ivan Němeček, nakladatelství Plus, 2013, 420 stran