Knih se jen tak nezbavíme
O budoucnosti knih uvažují v knižním rozhovoru s novinářem Jeanem-Philippem de Tonnacem dvě osobnosti z nejpovolanějších: dramaturg Jean-Claude Carrière a spisovatel Umberto Eco.
Téma přiléhavě otevírají slova, která znějí jako ze žánru sci-fi: „Nabízí se otázka, zdali definitivní zmizení knihy, pokud k němu skutečně dojde, může mít pro lidstvo tytéž důsledky jako například onen předvídaný nedostatek vody nebo nedostupná ropa.“
A Umberto Eco problém konkretizuje: „Zmizí kniha proto, že se objevil internet?“ Eco je kromě spisovatele současně myslitel filosoficky vzdělaný, sémiotik, literární kritik, profesor boloňské univerzity. Kniha je jeho nástrojem, do ní ukrývá výsledky svého bádání, z ní čerpá podněty a inspiraci. Nehledě k tomu, že je sběratelem a milovníkem exkluzivních vydavatelských počinů.
Proto bere debatu trochu jako zápas, ale především jako usilovné hledání konsenzu mezi tradicí a novostí, u kterého nelze odhadnout, jak dopadne, ale jenž je úžasně napínavé sledovat. A přece vidí obecný obzor „své“ civilizace zdánlivě stroze: „Kultura je hřbitov knih a dalších předmětů, které navždy zmizely.“
Partnerem v tomto knižním rozhovoru je Ecovi spisovatel a dramaturg Jean-Claude Carrière, autor přibližně 30 knih. Zdá se, že jemu jsou stanoviska a pozice jasné: „Kniha se osvědčila a nevíme, zda je možné pro účely četby vymyslet něco lepšího. Možná se změní její složky a stránky už nebudou z papíru. Kniha ale zůstane tím, čím je.“ Také on si je vědom, že spolu s nesmrtelnými literárními postavami můžeme prožít nádherný příběh. V jaké hmatatelné podobě ho budeme „konzumovat“, to je přece vedlejší.
V čem je dialog dvou knihoznalců podnětný? Nejde zde jen o obhajobu knihy – té, jak zjistíme hned zpočátku, není zapotřebí. V téměř detektivně napínavém pokračování je možné nahlédnout, kdy a jakým způsobem byla ohrožována celá „kultura knihy“, západní civilizace a její způsob vnímání i myšlení.
A také vidět, jakým způsobem se proměňuje konkrétní poměr ke vzdělanosti například díky proměně technologických prostředků. Eco na otázku, co by zachránil ze svého hořícího domu, odpovídá: „Poté, co jsem řekl tolik dobrého o knihách, mi dovolte přiznat, že bych popadl svůj externí harddisk o velikosti 25 GB, který obsahuje vše, co jsem napsal za posledních třicet let.“
V 15 tematických celcích v díle Knih se jen tak nezbavíme si vyměňují dva vzdělanci názory kupříkladu na proměnu a pomíjivost nosičů, na schopnosti a slabost paměti, na bibliofilství, marnivost i obdivuhodnou hloupost. Protože byl hovor veden s evidentním zaujetím, ale též s vtipem, výsledek jistě vyvolá nadšení. A to nejen u milovníků knih.
Jean-Claude Carrière, Umberto Eco, Jean-Philippe de Tonnac:
Knih se jen tak nezbavíme
Argo, Praha 2010, přeložila Dagmar Slavíková, 240 stran.
