Sandman: Báje a odlesky II
Se Sandmanem přicházejí příběhy, na které nikdy nezapomenete. Těm, kteří do světa pána snů ještě nikdy nenakoukli, může připadat tvrzení z obalu nového dílu komiksové série Sandman příliš troufalé. Stačí ale pročíst pár stran, aby začala útočit ohromující fantazie Neila Gaimana. Po její ofenzívě už je zcela jasné, že v tomto případě nejsou slova chvály jen prázdným marketingovým tlacháním.
Důležité upozornění pro začátek - pakliže jste nečetli předešlé díly, nemusíte utíkat. Titul Báje a odlesky II je sice již sedmým sandmanovským bookem vydaným česky, ale není k němu zapotřebí hlubokých znalostí tamního světa. Obsahuje totiž tři uzavřené povídky, které bez větších potíží mohou zprostředkovat ono důležité první setkání s prapodivnou rodinkou Věčných. V mytologii Neila Gaimana jsou Věční sourozenci, kteří se objevili na počátku věků ještě předtím, než si lidé stvořili bohy. Nechybí mezi nimi například atraktivní sestřička Smrt, hermafroditní bytost Touha, nejstarší Osud nebo Sen.
Sen slyší na spoustu jmen, přičemž Morfeus a Sandman patří k těm nejběžnějším. V komiksové sérii, která se v originále vydávala od roku 1989 do roku 1996, je titulní postavou, avšak v příbězích zastává především funkci spojovacího článku. Nesplňuje zažitou představu hrdiny. Pán snů většinou jen dělá svoji práci a zůstává v pozadí. Na vedlejší koleji se drží i ve třech zde uveřejněných povídkách.
V té první sledujeme Morfeova syna Orfea, kterému tragickou nehodou zemře žena v den svatby. Orfeus je trýzněn bolestí, ale s pomocí svých jedinečných strýčků a tetiček se pokusí svoji lásku získat zpět. Dále ve sbírce nalezneme malého Danielka, jenž se nebojácně pustí na procházku po říši snů. Setká se s trojicí vypravěčů, kteří začnou dělat to, co je pro ně přirozené. Začnou klučinovi vyprávět. A jelikož jde o Evu, Kaina a Ábela, budou to příběhy maximálně záhadné. V poslední části nazvané Ramadán má ústřední roli král Bagdádu Harún ar-Rašíd, jenž se rozhodne udělat obchod se samotným Sandmanem. Vládce nejúžasnějšího města všech dob trápí fakt, že by jeho království mohlo v budoucnu upadnout do zapomnění.
Samozřejmě by nemělo překvapit, že si Neil Gaiman hraje s bájemi, pověstmi, literárními odkazy a všeobecně známými postavami, přičemž díky nim komponuje svébytné zápletky, z nichž fantazie prýští na každé stránce. Britský scenárista na originální imaginaci ostatně staví takřka všechny své počiny, ať už to jsou komiksy, knihy (Nikdykde, Američtí bohové), případně filmové scénáře (Beowulf, Maska zrcadla). Úžasné na jeho tvorbě je, jak perfektně vše šlape a zapadá dohromady. Druhé Báje a odlesky toto vypravěčské mistrovství jednoznačně potvrzují.
Povídky v sobě kombinují spousty nálad. Některé jsou brutální, jiné pochmurné a deprimující. V tomto ohledu za nejzajímavější považuji prostřední Havraní sněm s prckem Danielem, v němž se netradičně spojuje dětská naivita s drastickými výjevy. Nikdo přitom nemůže Gaimanovi vyčítat, že by se snažil bezúčelně šokovat. Všechny prvky jsou propojeny natolik elegantně a lehce, jakoby snad šlo o jedinou správnou variantu. Dosáhnout takové preciznosti se podaří jen minimu autorů.
Ještě že tu tedy máme Neila Gaimana a sérii Sandman, jednu z nejlepších moderních "pohádek" pro dospělé. Navíc v kresebném podání, které vhodně koresponduje s texty a dotváří zasněnou atmosféru, a v klasicky vypiplaném překladu Viktora Janiše. Zkrátka lahoda, s níž se vyplatí strávit čas před vlastním spánkem.
Sandman: Báje a odlesky II, scénář: Neil Gaiman, kresba: Bryan Talbot, Mark Buckingham, Jill Thompson, Vince Locke, Philip Craig Russel, překlad: Viktor Janiš, nakladatelství Crew, 2008, 120 s.
