Bibliotheque Pascal: Evropskou unií ode zdi ke zdi
Evropskounijní mrazivá pohádka o tom, jak nezešílet z reality a ještě při tom pobavit okolí – asi tak se dá koprodukční Bibliotheque Pascal označit nejvýstižněji. Na typické artové produkci se podílely čtyři země (Německo, Maďarsko, Velká Británie a Rumunsko) a kromě regionálních vlivů se ve snímku mísí i prvky několika žánrů.
V příběhu Mony, mladé ženy s maďarsko-rumunskými kořeny, se střetává syrové drama z východní části Evropy, magický realismus jihu a nelítostná pravidla byznysu západu. Retrospektivní vyprávění se odehrává kdesi v Itálii na úřadu sociální péče, kde Mona žádá o navrácení dcery do své péče a úředníkovi vypráví o své cestě napříč Evropu.
Počátky jejího putování připomínají balkánsky uvolněnou existenciální komedii: na břehu moře zachrání život charismatickému desperátovi, který má magické schopnosti. Ty zdědí jejich dcera, kterou se Mona o několik let později sama snaží uživit pouličním loutkovým divadlem. Bezvýchodnost své existence v postkomunistické zemi chce vyřešit cestou za prací do Německa -země zaslíbené, řízením osudu ale skončí v přízračném liverpoolském nevěstinci nazvaném Bibliotheque Pascal. Jeho majitel je znalcem umění i literatury a svým zákazníkům z lepší společnosti dopřává potěšení s Johankou z Arcu, Desdemonou, Lolitou či Pinochiem, v příslušných kostýmech i kulisách a s naučenými dialogy.
Literární postavy provozující prostituci v atmosféře kombinující sci-fi s fotografiemi z minulého století se pohybují někde mezi groteskou, nechutností a okouzlující originalitou. Výtvarně přeexponované výjevy z designového bordelu působí hororově a magicky zároveň, a jak režisér Szabolcs Hajdu přiznal, chtěl si jejich prostřednictvím vynahradit socialistickou šeď svého vlastního dětství. Do snímku se tak promítají zkušenosti a atmosféra obou částí znovu sjednocené Evropy. Kontrast mezi chudým východem a bohatým západem je očekávatelný, překvapí ale relativita tohoto kontrastu pro nováčky z její východní části. Mona se z původní pasti chudé postkomunistické země ocitá v pasti blahobytného „západu“ se vším co k tomu patří – obchodem s lidmi i nicotností života gastarbeiterů. Svůj příběh ochotně reflektuje jako surrealistickou pohádku, v níž ožívají sny hraje balkánská dechovka a princezny se oblékají do latexu. Monina ochota je projevem pudu sebezáchovy a obrannou reakcí zároveň.
V Bibliotheque Pascal se nestřetává jen východ se západem, ale i poetická vyprávěnka s realitou, která se ve výsledku může ukázat stejně fiktivní. Znejistění diváka v tom co vlastně viděl a kde mezi tím vším běží hranice je pak ze strany filmových tvůrců spikleneckým mrknutím – a nebo stejným obranným mechanismem jako v případě hlavní hrdinky: Nechte si vaše HDP a fungující ekonomiku, u nás na Balkáně hraje muzika, naše příběhy jsou barevnější a dětem se zdají živé sny.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD, AČFK
Bibliotheque Pascal, drama, Německo / Maďarsko / Velká Británie / Rumunsko, 2009, 105 min.
Scénář a režie: Szabolcs Hajdu, kamera: András Nagy, hudba: Flanger, Burnt Friedman a Atom
Hrají: Orsolya Török-Illyésová (Mona), Andi Vasluianu (Viorel), Shamgar Amram (Pascal), Oana Pelleaová (Rodica), Lujza Hajduová (Viorica), Razvan Vasilescu (Gigi)