Ondine
Bylo nebylo, tam kde se pohádka potkává s realitou, vrátil se úspěšný režisér Neil Jordan (Hra na pláč, Snídaně na Plutu) natočit film do svého rodného Irska. A snad že jeho kariéra režiséra a scenáristy ze zastrčeného kouta Evropy byla pohádková (nominace v Cannes, Zlatý lev v Benátkách, Oscar), vrátil se Jordan k pohádkovému žánru i ve svém aktuálním snímku Ondine.
Podobně jako variuje příběh Červené karkulky v mírně hororovém Společenství vlků nebo příběhy o upírech v oceňovaném Interview s upírem, je i Ondine pohádkovým příběhem na pozadí současných evropských reálií.
Jméno Ondine, kterým byly označovány vodní víly a mořské panny, dá osamělý rybář Syracuse (další úspěšný Ir Colin Farell) dívce, kterou vytáhne z moře v síti. Záhadná kráska s plavými vlasy se straní lidí, ale na rybáře jako by se usmálo štěstí: její zpěv přivábí do sítě spoustu ryb a její přání mají moc se plnit. Syracusova dcerka v ní pozná selkii – tulení ženu, která podle místních legend může vystoupit z vody, odhodit svou tulení kůži a najít štěstí se suchozemcem.
Existenci tajemné dívky, ukryté v domku po rybářově matce, se však v malém rybářském městečku nedá utajit dlouho. Okolí zbystří pozornost, Ondine začnou hledat bytosti z jejího světa a nad chladným mořským pobřežím houstne očekávání zázraku – nebo tragédie.
Právě nálada tohoto očekávání a tajemství, které celý příběh obestírá, je v celém snímku nejvýraznější prvkem. Jordan mistrně balancuje na hraně mýtu a reality. Nutí diváka uvěřit v existenci vodních bytostí, aby ho po problematickém a až brutálním rozuzlení vrátil do reality – se vzkazem, že zázraky se dějí.
Spolu s citem pro prostředí z něhož sám pochází, vytvořil film s jedinečnou, snovou atmosférou vizuálně stylizovaný do severských legend. Nádherné přírodní scenérie i nehostinné mořské pobřeží jsou nasnímány v chladných vodních barvách, nedotčená příroda zastrčeného koutu Evropy ostře kontrastuje s relativní bídou rybářského městečka.
Z celého snímku doslova kape studená voda ve všech svých významech – voda jako mořský živel, z nějž generace rybářů namáhavě získávají živobytí, voda jako místo kde se rodí život i místo kam se sype popel mrtvých, voda vytrvale padající z nebe, voda která vyplavuje tajemství, voda zakletá v alkohol.
Atmosféru umocňuje zadumaná, melancholická hudba, v níž se objeví např. pocitově i topograficky spříznění Sigur Rós (jejich klávesista Kjartan Sveinsson složil hudbu k celému filmu).
Přes všechnu tu zasněnost a pohádkovost se Jordan neutápí v kýči. Stejně drsný jako okolní krajina či místní poměry je humor, s nímž dění komentuje přemoudřelá Syracusova dcerka nebo místní farář, v jehož zpovědnici si Syracuse nahrazuje sezení anonymních alkoholiků. Ani zobrazení sociálních poměrů v chudé komunitě, kde alespoň jeden z rodičů musí přestat pít aby děti zůstaly naživu, se Jordan nevyhýbá - a kontrast laskavého, pohádkového světa je o to nosnější.
Ačkoliv vychází Ondine ze severských mýtů a bývá označována jako pohádka pro dospělé, je skrz naskrz současná. Jde z ní zima, ale má duši a kouzelnou moc – z pohádek dělá realitu.
Irsko / USA, 2009, 103 min Drama / Fantasy
Režie: Neil Jordan
Hrají: Colin Farell, Alicja Bachleda, Stephen Rea, Dervla Kirwan, Alison Barry, Tony Curran, Tom Archdeacon
Související odkazy:
http://www.csfd.cz
http://www.imdb.com