Vánoční truhla Járy Cimrmana
Když astronaut Neil Armstrong hlásil 21. července devětašedesátého roku z Měsíce na mateřskou Zemi svou pověstnou větu o malém kroku pro člověka, nejspíš vůbec netušil, že se o nějaké 3 roky dříve, kdesi ve středoevropské pojizerské obci Liptákov, odehrál stejně nepatrný manuální úkon, mající pro lidstvo ovšem nesrovnatelně závažnější důsledky. Oním osudovým úkonem byl kop krumpáčem, jímž hodlal dr. Hedvábný zahájit výstavbu krbu ve své chalupě.
Ledva nástroj dosedl na povrchu oprýskané zdi, prošel tento až příliš snadno do míst, kde se podle původních předpokladů měla nacházet směs staré malty, cihel a kamenů, zvící tloušťky 120 cm. V oblaku zvířeného prachu se objevil tmavý otvor, který signalizoval, že v místech, v nichž mohl zpříjemňovat chladné večery elegantní krb, není postaveno nic, co by se při nejlepší vůli dalo považovat za základ komínu. Asi není třeba zdůrazňovat, že původní stavební záměr musel být dr. Hedvábným notně přehodnocen.
Co se ale původně zdálo být komplikací, stalo se pravým požehnáním. V záhadné dutině se totiž rýsovaly obrysy ještě záhadnější truhly. Po jejím, možná až zbytečně zbrklém zneškodnění, jehož se s láskou a odbornou péčí ujal kvalifikovaný pyrotechnik, se před užaslýma očima narůstajícího počtu zvědavců a poradců snášelo k zemi obrovské množství písemností. Patolog Mordych, který nezištně nabídl služby svého skalpelu, poté zklamaně sbalil fidlátka a opustil místo neuvěřitelného nálezu. Nyní se ke slovu dostali restaurátoři, hudební a literární vědci, přírodovědci, obyčejní vědci, mladí i dědci, filosofové, fyzikové, chemici, biochemici, biologové, dramatici, astronomové, teologové a v neposlední řadě také politologové a zástupci řady hnutí s společenských organizací, včetně Orla, Junáka a Sokola. To, co se zvolna začalo nořit z mozaiky textů, notových zápisů i chemických a fyzikálních vzorců, zúčastněným doslova vyrazilo dech. V určitém konkrétním okamžiku, v němž se jejich, v porovnání s mistrovou, omezená mysl zorientovala, si totiž uvědomili, že mají co do činění s odkazem velikána, jemuž na světě z řad smrtelníků není rovno.
Pravda, odkazů, a to i těch, které někteří prohlašovali za věčně živé, jsme si, zejména v nedávno uplynulých dobách, užili nad hlavu. Pomineme-li skutečnost, že si lze dosti obtížně představit neomezenou životnost tezí a pouček olysalého chlapíka s bradkou, zvolna se, po neúspěšném pokusu o zabalzamování, roztékajícího nedaleko Rudého náměstí, zůstává jediným opravdu živoucím a netlejícím učením to, s nímž přišel jistý Ježíš z Nazaretu. Ten, vzhledem k tomu, že byl božím synem, ovšem z našeho srovnání vypadává. Vysoko na piedestalu tak nad ostatními světovými osobnostmi ční postava geniálního vídeňského Čecha, vlastence a světoběžníka Járy Cimrmana.
O unikátním nálezu se veřejnost poprvé dozvěděla z rozhlasového vysílání 23. prosince šestašedesátého roku minulého století. Pořad, v němž šťastný a objemem geniality obsažené v truhle také notně vyčerpaný Hedvábný nálezce o slavném předkovi informoval národ, se jmenoval "Nealkoholická vinárna U pavouka". Byl vysílán jednou měsíčně na stanici Praha a také v dalších dílech z úchvatné Cimrmanovy pozůstalosti vydatně čerpal. Obsah veledíla byl posluchačům sdělován postupně, takříkajíc po kapkách. Tím se zabránilo kulturně-historickému pozitivnímu šoku společnosti, při němž (mnohdy celým národům) hrozí hromadné zblbnutí, nezasloužená kolektivní pýcha a smrtelně nebezpečné usnutí na vavřínech. Navíc tak nedošlo ani ke zhroucení vědeckých týmů, jimž při zpracování odborných materiálů hrozilo celkové intelektuální přehřátí.
Objem poznatků i invence byl takový, že doslova "utáhl" čtyřicetileté fungování veleúspěšného a oblíbeného Divadla Járy Cimrmana (jeho název má vyjádřit alespoň dík dávno již zhynuvšímu autoru) i vznik řady kvalitních filmů, které se dodnes řadí k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie vyprodukovala. Pokud je pravda to, co se říká (a říká se toho opravdu hodně), do dnešního dne se týmy, které notně poškozený obsah truhly restaurují a skládají dohromady, aby jej vzápětí zcela jinak přeskládaly, nedostaly obrazně řečeno "na dno". Materiálu je totiž tolik, že např. výše zmíněnému divadlu vystačí k existenci na dalších 40 let. Alespoň tak nehrozí, že by v následujících desetiletích svět na českého velikána zapomněl. Do oné nadcházející čtyřicítky ti tedy, naše hodné, příjemné a inteligentní divadlo, přejeme hodně sil při zpřístupňování Cimrmanova génia.
P.S. Proslýchá se, že nedaleko od místa, kde byla nalezena truhla první, nalézá se také truhla druhá. Dohady o jejím obsahu se různí, v každém případě po ní pátrají speciální týmy spřátelených i znepřátelených zemí. Liptákovští starousedlíci nicméně svorně prohlašují, že již uvykli tajemnému, až mysterióznímu "proplouvání" černých dodávek s tmavými skly i vyholeným turistům širokých, tupých tváří v teplákových soupravách a se zlatými řetězy na krcích. Místní zkrátka, tak jako kdykoli předtím, trpělivě popíjejí své pivko v hostinci U Sirotků a politiku, či velký business nechávají na "těch ve Vídni, v Praze, či v Bruselu". Ať už nalezne druhou truhlu kdokoli, prvním, kdo na její nález zareaguje, budou akciové trhy. Pokud si nenecháme potenciální naleziště obrovské suroviny genia proklouznout mezi prsty, mohla by se stát Česká republika největším vývozcem intelektuálních derivátů na světě.
