Na Hronově se i dozvíte, jak se stát houmlesákem

7. srpen 2006

Pomalu se blíží 76. Jiráskův Hronov se svým jako vždy "nadupaným" programem divadelním i vzdělávacím, o večerních a nočních hospůdkách ani nemluvě. Ostatně - co se v nich při skleničce probírá? Pochopitelně zase divadlo. A přitom jím je čas nabitý po celý den.

Sestavování programu se blíží hodně složité křížovce: nejen že se hraje v různě velkých prostorách (Jiráskovo divadlo, Čapkův sál, komorní scéna v ZUŠ, škola na náměstí, off-program i v parku) a všichni většinou chtějí vidět všechno, takže jednotlivé inscenace či programové bloky se musí různě reprízovat, ale prostě je hodně návrhů z národních přehlídek - byť ne ze všech.

Někdy se mi zdá, že současné ochotnické divadlo trochu připomíná ohňostroj: soubory se vynořují jako prskavky jeden za druhým, mnohé rychle zazáří a téměř stejně prudce zhasnou. Z těch nejmladších se nejspíš rekrutuje těch tři sta mláďat, která se letos opět sjedou za nabídkou divadelních dílen Jiráskova Hronova. Mláďata ovšem nelze divadelně podceňovat, nebudou chybět ani v hlavním hronovském programu. Přehlídka studentského - převážně středoškolského - divadla Náchodská Prima Sezóna i experimentální Šrámkův Písek ještě před pár lety působily jako snůška představení, jež by se dala nazkoušet za tři čtvrtě hodiny; letos se na nich představily inscenace silné obsahově i autorsky. Mezi ty s mladistvým švihem patří například Dentální rapsódie pražského souboru Ztracená existence, která má všechny sympatické atributy pravého studentského divadla - vznikla v autorské dílně souboru, je spontánní a vtipná. Uvidí ji diváci, kteří přijedou na druhou polovinu festivalu, a potěší ty, kteří dají přednost bezprostřednosti před řemeslnou vypulírovaností.

Jiráskovo divadlo v Hronově

Studentských souborů, za nimiž nestojí žádný kantor, přibylo, ale naštěstí také stále pracuje dost středoškolských kroužků a skupin ZUŠ, které dlouhodobě poznamenává osobnost vedoucího pedagoga. Typickým příkladem je už více než desetiletí Divadlo Jesličky Hradec Králové, jehož dvě skupiny letos na JH přivedla Ema Zámečníková. V té souvislosti je třeba připomenout, že na Hronov nebylo nominováno ani doporučeno žádné představení z dětské scény, protože vedoucí dětských divadelních a recitačních souborů, kteří své svěřence na přehlídce představili, preferovali ve své práci spíš aspekty výchovné než esteticky tvárné. Odlivová vlna zasáhla i Loutkářskou Chrudim, "spolehlivě" výjimečné a inspirativní soubory konce 80. a poloviny 90. let, jako bylo třeba C Svitavy, turnovští Čmukaři nebo po nich plzeňský Střípek, už nepřicházejí každoročně s novou inscenací. Reputaci hudebního divadla na autorské scéně po léta zachraňovalo Ořechovské divadlo, ale to se v poslední době chová podobně - hraje jen občas, pro radost. Na Hronově neuvidíme ani divadlo pro děti, které je už dávno spíše úhorem než pýchou amatérů.

Takže se vraťme ke stálici - činohernímu divadlu. S nástupem mladší generace tvůrců letos poprvé zbytněla tendence, kterou bylo možno zaznamenat již dříve. Prosadil se v něm autorský princip, a to nikoli pouze formou vlastních úprav her či dramatizacemi prozaických textů. Z 28 činoherních inscenací doporučených na Jiráskův Hronov bylo 16 her původních, z toho jen tři dramatizace. Když ne v profesionálním divadle, zdá se, že v amatérském se původní tvorbě začíná dařit, jak na to upozornil šéfredaktor Amatérské scény Milan Strotzer. I když nejde o tak špičkové texty a inscenace, jako bylo loňské Doma Martina Františáka z Karolinky, jistě zaujme třeba úsměvná "historická hra" Republiku za koně a fotbal Petra Pýchy z vysockého Krakonoše, zatímco Divadelní spolek Svatopluk z Benešova nám hrou svého autora Pavla Němce Tak tohle to bylo připomene tenkou hranici mezi "normálním" životem a propadem do bezdomovectví.

Benešovský spolek Svatopluk představí hru Petra Němce "Tak takhle to bylo"

Tedy vzhůru do Hronova, čeká nás tam divadla mnohem víc! (Ale zavolejte si tam předem, bývá vyprodáno!)

autor: Vítězslava Šrámková
Spustit audio

Více z pořadu