Kult svatého Václava v době nacismu

27. září 2008

Dnes je státní svátek, připomínáme si národního patrona, svatého Václava, zakladatele české státnosti. Zítřejší datum nám zase připomene výročí podepsání Mnichovské dohody. Přestože svatováclavská duchovní tradice patří k nejsilnějším zdrojům, které v dějinách máme, o životě tohoto knížete víme jen velmi málo. Důležitější pro nás je jeho takříkajíc druhý život, tedy pokračující tradice v povědomí českého národa a její spojení s jeho významnými dějinnými událostmi. A vzhledem k smutnému mnichovskému výročí nás zajímala podoba svatováclavského kultu v době nacistické okupace.

Svatováclavské tradice v době První republiky byla vytlačována na okraj veřejné pozornosti. Dominantní roli tehdy hrála tradice husitská a reformační. Souviselo to náladami, namířenými proti Římu. Katolická církev byla totiž spojována s poraženou habsburskou mocí. Historik Jaroslav Šebek říká, že k výraznému zlomu došlo v roce 1929 kdy se konala velká pouť k tisíciletému výročí zavraždění svatého Václava.

Jaroslav Šebek: "Tam je možné pozorovat změnu nazírání na svatováclavský kult, kdy i třeba zásluhou prezidenta Masaryka je znovu svatováclavská tradice integrována do rodiny národních tradic a znovu je vlastně respektována i s ohledem na to, že i sám prezident Masaryk říkával o svatém Václavu, že on nás vlastně přiváděl do Evropy, což je možná zajímavý kontext svatováclavské tradice. A pak v období 30. let ta tradice už je zase součástí veřejného povědomí a více je akcentována i ve společnosti."

V roce 1938 je možné sledovat už dvě polohy, které se pak výrazně promítají do těžkého období nacistické okupace.

Jaroslav Šebek: "Protože jednak v roce 1938 v době bezprostředního ohrožení republiky svatý Václav slouží jako ten, k němuž se národ utíká v těžkých chvílích, slouží jako skutečný národní patron a pak vlastně na druhé straně hlavně v Druhé republice, tedy v té pomnichovské, je využíván různými antidemokratickými a autoritativními proudy jako tradice, která je stavěna jako antiteze k té prvorepublikové."

Dvojí pohled na svatého Václava pokračuje tedy do značné míry i v době nacismu.

Jaroslav Šebek: "V českých kostelech jsou slouženy svatováclavské mše, které slouží jako výraz vlastenectví a jako výraz odporu vůči nacistickému režimu a na druhé straně je svatováclavský kult zneužíván částí českých kolaborantských kruhů a pak i nacistickou mocí k tomu, aby se jakoby dokázala závislost českých zemí na německé říši právě s odkazy na historické tradice svatého Václava, který se smířil s německým sousedem a odevzdával ty známé poplatky hřivny stříbra a voly do Němec."

Zmiňovaný příklon svatého Václava k Německu je už interpretace historie, jež zavání manipulací. Ve Václavově době nemůžeme mluvit o Německu tak, jak ho známe dnes, byla to úplně jiná říše a mír za úplatu patřil k tehdejším běžným praktikám.

Jaroslav Šebek: "Všechny ty různé aktualizace a přenášení významů historických tradic do dneška je vždycky velmi ošidné a je s tím potřeba nakládat velmi opatrně, protože samozřejmě všechny ty události ranného středověku se děly v dobovém kontextu a ten nelze automaticky přenést do nacistické doby nebo do doby Druhé světové války. Byla to účelová propagandistická manipulace ze strany nacistických úřadů se svatováclavskou úctou, kterou si chtěly získat na svou stranu alespoň část konzervativně smýšlejícího českého obyvatelstva."

To se však nepodařilo, většina národa se s takto interpretovanou svatováclavskou tradicí neztotožňovala, ideálem se stal Václav na koni jako nejslavnější český rytíř, jako symbol vlastenectví a vzdoru proti okupantům.

Dalším z kroků, který podnikli nacisté, aby zdiskreditovali význam svatováclavské tradice bylo zneužití svatováclavské orlice.

Jaroslav Šebek: "To bylo vyznamenání, které vzniklo na jaře 1944. Touto svatováclavskou orlicí, která měla 3 stupně, byli vyznamenání lidé, kteří spolupracovali s Němci, ale zároveň to sloužilo k diskreditaci i lidí, kteří se vůči kolaboraci stavěli odmítavě. Ale prostě tím vyznamenáním byli jaksi v očích národa poznamenání kainovým znamením spolupráce s Němci."

Jakkoli se Němci snažili otočit silnou českou duchovní tradici na svou stranu, nebyli příliš úspěšní. S trochou nadsázky můžeme i říci, že na zneužití svatováclavské tradice doplatil říšský protektor Heydrich, když si neoprávněně nasadil svatováclavskou korunu a nedlouho na to skončil jako oběť známého atentátu.

Spustit audio

Více z pořadu