Kuky se vrací
Za úspěchem „českého Stevena Spielberga“ režiséra Jana Svěráka stojí mimo jiné dva důležité faktory: profesní zručnost a obdivuhodný cit pro téma. Ať už se rozhodne natočit nostalgickou vzpomínku na poválečné dětství (Obecná škola), satiru o zničujícím vlivu televize (Akumulátor I) nebo melancholickou komedii pozdního věku (Vratné lahve), vždy se trefí do nálady společnosti a získá si diváky i kritiku.
Že je jeho poslední snímek Kuky se vrací loutkový, překvapí jen na první pohled. Únavu z disneyovské sterilní zábavy lze u českých diváků očekávat každým okamžikem a snímek Jana Barty Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?, oceněný na newyorském filmovém festivalu, potvrzuje nejen zvuk české animace ve světě, ale i konkurenceschopnost loutek s (digitálně vymazaným) drátem v hlavě.
Příběh růžového plyšáka Kukyho (který o sobě ovšem tvrdí, že je červený) se odehrává poté, co jej maminka jeho dětského majitele „nedopatřením“ vyhodí na skládku. Kuky se schová v blízkém lese, odkud za pomoci nejrůznějších lesních stvoření hledá cestu domů. A protože je z plyše a navíc se pořád tak trochu připitoměle usmívá, není to cesta jednoduchá.
A je to právě les a jeho obyvatelé, kdo hrají ve snímku důležitější roli než Kuky. Jan Svěrák přiznává, že se tímto filmem vrací do dětství, a ačkoliv je Kuky spíše pro dospělejší diváky, evokuje dětskou schopnost hrát si a stvořit vlastní svět téměř z ničeho. Rozpohybovaným postavičkám z hub, klacíků, drátů, lesních plodů a mechu sekundují skuteční lesní obyvatelé – veverky, ptáci a hmyz. Lesní mikrosvět je tu nasnímaný tak z blízka, že brouk lezoucí po kůře stromu vydává hluk, a s okouzlením, které vzbuzuje touhu se všeho dotknout, nebo se rovnou zapojit do hry.
Že je i takové prostředí dostatečně nosné, dokazuje samotný příběh, do nějž tvůrci zasadili automobilové honičky hollywoodského střihu , vtipně vypointované dialogy, typicky svěrákovská moudra (v tomto případě šťastně ztlumená) a ještě přicházejí s překvapující zvraty v příběhu i samotném způsobu vyprávění.
Jan Svěrák pro svůj film chytře využil možnosti digitálních triků, ty ale slouží skutečnosti, nikoliv k samoúčelnému ohromování. Stejně tak jsou využité sluneční paprsky, dešťové kapky nebo bláto u potoka – žádná počítačově vygenerovaná a sterilní Pandora, ale skutečný, dosažitelný svět za chalupou.
Až se místy zdá, jako by se Jan Svěrák nechal svým znovuobjeveným dětstvím příliš unést, na své hrdiny pozapomněl a nechal je po lese běhat jenom tak, bez logiky a jasných motivů. Stejně tak poněkud zarazí i konstrukce prezentovaného zla - dvojice plastových padouchů chce jen z lesa odvézt to, co do něj nepatří, postava superzáporáka Anušky, který neváhá použít veškeré prostředky k tomu, aby uzurpoval moc, je naopak nepříjemně aktuální.
Zatímco v americké produkci jsou druhé a třetí díly animovaných filmů pro převážně dětské publikum téměř samozřejmostí, v českých podmínkách je úspěch, že celovečerní animovaný film vůbec vznikne. Pokud se tvůrci filmu po čase rozhodnou, že Kuky nebo kdokoliv z jeho příběhu zažije další dobrodružství, je to pro diváka další důvod jít do kina a výzva pro Pixar. Protože i když klacíky a šišky stále táhnou, bylo by zajímavé sledovat, čemu dokáže Jan Svěrák vdechnout život příště.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Falcon, Kukyho facebook
Kuky se vrací dobrodružný / rodinný, hraný / loutkový, ČR, 2010, 95 minut
Scénář a režie: Jan Svěrák, kamera: Vladimír Smutný, Mark Bliss, hudba: Michal Novinski
Hrají: Oldřich Kaiser, Kristýna Nováková, Ondřej Svěrák, Filip Čapka
