Kroměříž - Libosad neboli Květná zahrada

Osmiboká rotunda obklopená kobercem květinových broderií
Osmiboká rotunda obklopená kobercem květinových broderií
Za hradbami města Kroměříže, na nehostinném místě plném bažin, vznikla roku 1665 díky biskupovi Karlovi II. hraběti z Lichtenstein-Castelcornu zahrada monumentálních rozměrů. Na pravidelném obdélníku 300x485 metrů došlo k dokonalému souznění zahradní architektury se sochařstvím i malířstvím, zahradnickým uměním i uměleckým řemeslem.

Na rozloze 16 hektarů vznikla italská zahrada s cestami ve vysokých špalírech, nejčistší ukázka zahradního umění tehdejšího evropského manýrismu. Zahradu doplňovala 244 metrů dlouhá galerie 44 soch antických bohů a postav z bájí a historie, která je též nazývána kolonádou. V jejím středu je umístěna osmiboká rotunda s grottami na obvodu centrálního sálu a s výzdobou, která má motiv vodního živlu a dává vyniknout umění štukatérů, sochařů a freskařů. Zároveň se nachází na ose, kde se kříží hvězdicově vedené cesty. Na průsečících cest jsou pak umístěny dvě velkolepé kašny, Lví a Tritónů s figurálními plastikami.

Zahrada s původním názvem Libosad, která je též nazývána Květnou zahradou, si až do dnešních dob (nehledě na změny dílčího charakteru jako je odstranění vysokých špalírů mezi rotundou a galerií nebo pozdně empírová přístavba skleníků a vstupu s čestným dvorem) zachovala svůj půdorys i původní koncepci z dob svého založení. Zůstala i kompozice vysoké zdi, kterou je zahrada dodnes obehnána.

Monumentální, 244 metrů dlouhá kolonáda s galerií soch a bust

Zahrada se stala nenahraditelným souborem ovlivňujícím vývoj evropské krajinářské architektury. Možná i díky tomu byla roku 1998 zapsána do seznamu světových kulturních a přírodních památek UNESCO. Na jejím vzniku mají zásluhu italští architekti Filiberto Luchese, který vypracoval její koncepci, a Giovanni Pietro Tencalla, jenž po jeho smrti v roce 1666 převzal dohled nad realizací díla. Ví se také, že náklady na vybudování tohoto skvostu dosáhly na tehdejší dobu astronomického čísla 75 000 zlatých.

Zahrada je dělena do dvou částí. Známou "květnici" tvoří plochy ornamentů pěstěných rostlin, uspořádaných v dokonalé osové symetrii. Najdeme zde stěny stříhaných habrů a dalších keřů, kruhové i obdélníkové bludiště a již zmíněné fontány. Obě vytvořil sochař Michal Mandík původně v 70. letech 17. století, některé figurální plastiky na kašně Tritónů jsou částečně novodobé.

V průsečících cest je umístěna kašna Tritónů

Druhá část zvaná "štěpnice" má dvě dominanty. V severní části zahrady kolonádu, tzv. arkádovou lodžii, která vznikala mezi lety 1665 až 1671, s bočním schodištěm, odtud je možno dostat se na střešní terasu s výhledem na celou zahradu. Na vnější římse kolonády je umístěno 46 bust různých osobností z antického období, uvnitř již zmíněných 44 soch postav antické historie a mytologie. Druhou dominantou je rotunda ve středu zahrady, tzv. Lusthauz. V ní visí kyvadlo, které zde bylo nainstalováno fyzikem a astronomem Františkem Nábělkem již na počátku 20. století. Tzv. Foucaultovo kyvadlo ostrým hrotem do písku zaznamenává pohyb, který dokazuje otáčení země kolem své osy. Bohužel vchod do rotundy je uzavřen mříží.

V letech 1840 až 1845 došlo k realizaci projektu, který vypracoval A. Arche. Podařilo se zachovat původní dispoziční rozvrh jedinečného raně barokního Libosadu a k jeho boční straně vsunout dvě budovy tropického a studeného skleníku. Přibyla i obytná a správní budova. Ty mezi sebou sevřely čestný dvůr, který zůstal otevřen do Libosadu směrem k centrální rotundě. Byl nově vybaven litinovým zahradním nábytkem a byly zde osazeny vázy s arcibiskupským znakem. V dobách, kdy Kroměříž plnila funkci letního sídla olomouckých biskupů a také centra společenského života, bylo v zahradě zaměstnáno 53 zahradníků. Dnes bude jejich číslo počítám o dost nižší. Přes některé dílčí nedostatky (nedokonalá údržba vysokých tvarovaných výsadeb i nízkých habrových stěn, nedodělané celé bloky, občasný plevel apod.) je zahrada stále plná vzácných dřevin a bohatých květinových broderií.

Vstupní parter s oranžerií a pozdně empírovým skleníkem

Pamatuji doby, kdy zahrada bývala v zoufalém stavu, nedostatečná údržba zdevastovala dvě pravoúhlé vodní nádrže a spoustu dřevin i květin. Dnes není dokonalá, ale její vnitřní krása, souměrnost a harmonie poskytuje útěchu srdci a právem je zvána zelenou perlou Moravy.

S historií i současným stavem Podzámecké zahrady Arcibiskupského zámku v Kroměříži vás seznámí Ivana Filipová 2. října 2009.