Krátký život hraběnky Kinské

9. červenec 2007

Jako napínavý román o neklidném srdci, o touze po dobrodružství, ale také o dějinných zvratech a převratech je možné číst zpracování životopisu předčasně zemřelé hraběnky Nory Kinské (1888-1923), jak ho zaznamenala Monika Czernin (nar. 1965) v knize s příznačným názvem Žila jsem příliš krátce.

Vyprávění o dobrodružném životě komtesy z rodu Kinských uvozuje autorka v Prologu setkáním s neteří Nory Kinské, s Genildou (Evženií Klotyldou, nar. 1925), která legendární sestru svého otce Zdenka Radslava (1896-1975), zvaného Ra, znala jen z vyprávění a rodinných anekdot, vždyť ještě ani nebyla na světě, když Nora předčasně zemřela. Je zde navozena linie, která bude v příběhu sledována. Nit dobrodružného osobního života je vetkána do látky historie jednoho z důležitých šlechtických rodů, jehož existence je významně spojena s českým územím, a zároveň je pamatováno na dějinný kontext, do něhož se jednotliví protagonisté narodili a s jehož prostředím se museli vyrovnávat.

Nora Kinská měla sklon k dobrodružství a k hazardérství jistě v genech. Byla dcerou z hraběcí linie rodu, jejím otcem byl Zdenko Kinský (1844-1932), kterého autorka románové biografie charakterizuje jako muže, jehož "...životní síla a touha po dobrodružství přasahovaly obecnou míru (...) a kdykoli se za jeho života vyskytla šance přiživit mýtus smělého hazardéra, nadšeně se jí chopil." Nořina matka Georgina (v knize Gina) Kinská, rozená hraběnka Festetics de Tolna (1856-1934), "...nebyla tak divoká a svobodymilovná jako Zdenko, ale ani tak viktoriánská jako matky, které při výchově dětí potírají vlastní potlačenou přirozenost..." Původ matčiny rodiny je Monikou Czernin zasazen do exotické Mingrélie, země tisíce pramenů na černomořském pobřeží v západní Gruzii. Odtud přišla krásná Ifigenie z rodu Vardanidze (ve skutečnosti Ifigenia Dadiany de Gyülvész, 1821-1882), která v divokém Banátu poznala Jana hraběte Kinského z Vchynic a Tetova (1815-1868). Takto romanticky se začala rozvíjet nejen skutečná další historie aristokratické elity, ale zároveň výborná a podnětná předloha pro románové zpracování.

Není divu, že charakteristickými rysy Nořiny povahy byla svéhlavost, nezkrotnost, odvaha, její tvrdošíjné hledání životní cesty, o níž chtěla rozhodovat sama . Díky své povaze, ale také proto, že z dětských střevíčků začala vyrůstat na počátku dvacátého století, je zřejmé, že její životní osudy byly komplikované, dramatické i tragické. "Doba, která skončila smrtí královny Viktorie (1901), bude později označována jako viktoriánský věk, éra hospodářského rozkvětu a míru..." S počátkem nového století, a především první světovou válkou končilo a mizelo mnohé. Válečný konflikt ale nepohltil jen zvyklosti a tradice, kromě množství lidských životů také iluze a sny jedné konkrétní dívky. "Válka změnila Nořin život dříve, než pořádně začal." Mladá žena vyměnila společenský život za práci sestry Červeného kříže a dobrovolně odešla do Ruska, pracovala jako ošetřovatelka v táboře válečných zajatců, pobývala na Sibiři i v Petrohradě, usilovala o možnost navštívit území svých předků, Gruzii. Válečná léta ale vyústila v revoluci, která naprosto změnila cestovní plány mladé hraběnky. Napínavé líčení její anabáze přes rychle mizející carské Rusko, likvidované bolševickou destrukcí a hladovým terorem, je nejdramatičtějším úsekem knihy. Nořin návrat do rodného Chlumce nad Cidlinou i krátký okamžik rodinného štěstí je jen jakýmsi posmutnělým dovětkem.

Hraběnka Nora Kinská - z knižní obálky

Románový životopis Nory Kinské psaný na základě jejích deníkových záznamů i vzpomínek blízkých je napínavé a poučné čtení. Je ohlédnutím za skutečnou originální biografií svérázné ženy, jemně doplněný fabulačními prvky a citlivě probarvený autorčinou znalostí poměrů a dějinných událostí.

Monika Czernin, Žila jsem příliš krátce. Příběh Nory, hraběnky Kinské, MOBA, Brno 2007, překlad: Alena Opletalová, str.: 392.

Spustit audio

Více z pořadu