Krása trvalek
K oblíbeným trvalkám, které nesměly chybět už na zahrádkách našich babiček, určitě patří orlíčky (Aquilegia). Rostly tu vedle třapatek, floxů, kosatců a pivoněk. Jejich květy nejsou sice tak velké, ale díky komplikované stavbě jsou dodnes atraktivní.
Orlíčky jsou navíc trvalky velmi skromné. Dobře je využijeme na smíšených trvalkových záhonech, volných trvalkových skupinách i v přírodních partiích zahrad. Moderní nízké odrůdy lze využít i na skalkách, vysoké naopak využijeme i k řezu do vázy.
Orlíčky rostou po celém severním mírném pásmu, kde bylo nalezeno na sedmdesát druhů. Zpravidla to jsou nízké až středně vysoké, vytrvalé nebo zřídka dvouleté byliny. Nejčastěji je najdeme v mírném polostínu. Květy mají korunnní plátky nálevkovitého tvaru s nápadnou ostruhou. Kališní lístky bývají stejně velké, ploché, vsunuté mezi korunní plátky. Mají také často jiné zbarvení. Rozkvétají v květnu a červnu.
Jako všechny rostliny z čeledi pryskyřníkovitých, obsahuje i orlíček nejrůznější alkaloidy, které mohou být jedovaté. Po požití může dojít k poruchám dechu, srdce a ke křečím, bolestem hlavy a celkové slabosti. Otravy u zvířat zaznamenány nebyly, neboť zvířata se orlíčku vyhýbvají. Dříve se orlíček využíval i v léčitelství proti žloutence, bolestivé menstruaci a zevně při kožních vyrážkách. V homeopatii se užívá na léčení potíží spojených s klimakteriem, při nespavosti, nervozitě apod.