Krása narcisů
Bez narcisů si snad jaro ani neumíme představit. Bílé, žluté, žlutobílé, ale i moderní se sytě oranžovými až červenými tóny rozkvétají snad na všech zahradách. Zdobí zahradní zákoutí, ale i řezané přinášejí radost do našich domovů.
Narcisy mohou někoho omámit svou krásou, ale jsou omamné i jinak. Slovo "narkissos" v řečtině znamená omamný, "narkaó" pak omámen. Také perský výraz "nargis" je nápadně podobný slovům jako narkotický, narkóza apod. Rostlina skutečně ve svých podzemních orgánech obsahuje omamné alkaloidy. O vzniku této krásné květiny vypráví řecká báje. Praví se v ní, že krásný jinoch Narkissos, který byl synem boha Kéfísa, pohrdl láskou nymfy Echó a byl bohyní Afrodité potrestán tím, že se zamiloval do svého obrazu na vodní hladině. Marnou láskou se utrápil a proměnil se v květinu, která je nazývána jeho jménem.
Poprvé se narcisy začaly pěstovat v Anglii. Dodnes přetrvala tradice narcisových výstav v Londýně a soutěž o nejkrásnější květ. Spolupracují samozřejmě i s nizozemskými společnostmi, které se na cibulové květiny specializují.
V přírodě střední Evropy a ve Středozemí bychom našli na čtyřicet druhů. Rostou v přímořských oblastech i v horách. Jejich květy jsou nezaměnitelné. Typické pravidelné okvětí srostlé ze šesti lístků s pakorunkou v ústí trubky. Poupata chrání zelený toulec, který po rozkvětu zasychá. Na rozdíl od tulipánů jsou cibule narcisů protažené, barva slupky je žlutá až hnědá.