Krádeže uměleckých děl v petrohradské Ermitáži

Ermitáž

V pondělí se v Petrohradu sešlo ke dvoudennímu jednání předsednictvo Svazu ruských muzeí, aby se zabývalo žalostným stavem uměleckých sbírek Ruské federace, zejména pak jejich naprosto nedostatečným zabezpečením a stejně nedostatečnou inventarizací. Oba tyto prvky společně s malými platy muzejních pracovníků způsobují, že z mnohé z celkem 50 milionů uměleckých předmětů, uložených v ruských muzeích, každý rok nenávratně mizí. V těchto institucích je totiž každý rok registrováno 50-100 krádeží, za nimiž bohužel ve většině případů stojí sami pracovníci muzeí.

Petrohradské muzejnické setkání způsobila zcela konkrétní událost právě v Ermitáži. Koncem července oznámila světově proslulá Ermitáž v Petrohradě, že z jejích sbírek zmizelo než 221 vzácných exponátů, vesměs starých klenotů a dalších cenností, v hodnotě pěti milionů dolarů (110 milionů korun). Mimochodem - moskevský list Izvěstija si nechal udělat vlastní analýzu ceny zmizelých pokladů a zjistil, že je prý až dvacetkrát vyšší než oficálně uváděná částka. Policie v této souvislosti zatkla již tři osoby, mimo jiné manžela a syna kurátorky muzea, za jejíž účasti byly předměty z Ermitáže v posledních šesti letech vynášeny. Sama kurátorka Larisa Zavadská zemřela loni přímo na pracovišti, když začala běžná inventura. Od té chvíle se celý případ začal postupně rozmotávat.

Jakmile se vyšetřování rozběhlo a jeho první výsledky byly zveřejněny, začaly se některé zmizelé exponáty skoro zázračně vracet. Petrohradští policisté například už počátkem července našli v kontejneru na základě upozornění anonymního informátora jednu ze zmizelých ikon v rámu bohatě vykládaném drahokamy. Jiné předměty přinesli sami ruští občané, kteří je v dobré víře nakoupili u straožitníků. Ostatně s jedním artefaktem přišel sám starožitník, který údajně nevěděl, z jakého zdroje artefkat, s nímž obchodoval, vlastně pochází. Nu a v noci z neděle na pondělí se balíček se čtyřmi dalšími artefakty objevil přímo na prahu jedné petrohradské policejní stanice.

Šéf ruské Agentury pro podporu kulturní kinematografie, bývalý významný divadelní odborník a poté ministr kultury Michail Švydkoj, řekl, že případ v Ermitáži není politováníhodná jednotlivost, ale systémový problém. Z padesáti milionů předmětů, které jsou v ruských muzeích uloženy, bylo v posledních šesti letech zkontrolováno jen 12,5 milionu, řekl Švydkoj minulý týden na tiskové konferenci. Krádež v Ermitáži podle jeho slov ukázala, jak důležité je investovat peníze do zabezpečovacích systémů. Sama Ermitáž zahájila elektronickou registraci exponátů v roce 1999, ale dosud bylo z necelých tří milionů uměleckých děl takto registrováno pouze 153.000. Pokud to půjde stejným tempem, bude registrace trvat dalších 70 let.

"Ruská kultura je špatně finančně zajištěna. Peníze jsou zapotřebí nejen na zabezpečení ochrany proti požáru a krádežím, ale i na stavbu nových budov a také na mzdy pro zaměstnance, kteří jsou mizerně placeni," řekl mimo jiné Michail Švydkoj. Podle jeho názoru je nezbytné vybudovat elektronickou databázi s fotografiemi, která by usnadnila pátrání po ukradených předmětech a také umožnila žádat jejich navrácení ze zahraničí, kam bývají vyváženy.

Vraťme se ale na dvoudenní petrohradský seminář ruských muzejníků z počátku tohoto týdne. Zajímavý byl postoj ředitele Ermitáže akademika Michaila Piotrovského. Ten se sice kolegům za incident omluvil, ale jedním dechem prohlásil, že rezignovat rozhodně nehodlá. Jeho hlavním argumentem bylo, že když k podobným, ba horším případům došlo v pařížském Louvru, taky nikoho ani nenapadlo sekat hlavu řediteli galérie.

Již citovaný nejmocnější muž ruské kultury Michail Švydkoj se petrohradského setkání zúčastnil také. Mimo jiné tam konstatoval, že ruské muzejnictví dnes doplácí na ještě daleko větší chaos a rozkradačské praktiky ze sovětských dob. "Jsou to staré nepříjemnosti, které my dnes musíme vylizovat," prohlásil doslova Švydkoj.

Ruské kulturní dědictví, shromažďované po staletí nejen díky umu a často genialitě takových lidí jako byl Rubljov, Levitan, Ajvazovskij, Malevič či Chagall, ale také zásluhou mnoha štědrých mecenášů ze řad ruské šlechty, kteří výtvarné i jiné umění nakupovali doslova po celém světě. Dnes pozorujeme spíš opačný trend - ukradené umělecké předměty se do toho celého světa převážně pokoutními cestami zase vracejí. Rusku tak jde v tuto chvíli o to, aby se tento proces ne-li zastavil, pak tedy alespoň významně zbrzdil.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .