Nevinní
Prominentní představitelé minulého režimu odešli včera od soudu spokojeni. Nebyli shledáni vinnými z napomáhání vlastizradě, kterého se podle obžaloby měli dopustit po okupaci Československa v srpnu šedesát osm.
Opět se potvrdilo, že s minulostí se lépe vyrovnávají historici než právníci. Zatímco historik je schopen na základě svědectví a dokumentů prokázat, kdo se tenkrát choval statečně a kdo byl zbabělý, kdo byl na straně lidí odsuzujících okupaci a kdo naopak tyto lidi zradil a spolčil se s agresorem, právník musí při verdiktu o trestní odpovědnosti vycházet z tehdy platných zákonů a obžaloba musí prokázat, že je porušil. Prominenty komunistického režimu tudíž nelze soudit za to, že dvacet let kolaborovali s okupační mocností a vyšetřovatelé se pouze snaží prokázat, že pánové Lenárt s Jakešem se účastnili pokusu obejít tehdy platné zákony ustavením takzvané dělnicko-rolnické vlády. Ta nakonec ani ustavena nebyla, pobyt cizích vojsk legalizovali představitelé řádně zvolení, navíc v souladu s článkem ústavy o vedoucí úloze komunistické strany v socialistické společnosti.
Pánové Lenárt a Jakeš zůstanou spojeni s obdobím takzvané "normalizace", s omezováním lidských práv a osobních svobod, jsou podepsáni na lidsky a profesně zmařených životech tisíců lidí, kteří se provinili tím, že nebyli ochotni vpád cizích tanků přijmout jako bratrskou internacionální výpomoc. Tím se ovšem soud nezabýval a ani zabývat nemohl. Kdyby měli být odsouzeni za kolaboraci s okupanty všichni, kdo po roce šedesát osm ve jménu politického realismu akceptovali zlo, Lenárt s Jakešem by se v tom davu odsouzených zcela ztratili. Nyní mají, na rozdíl od jiných viníků, paradoxně díky soudu výměr o své nevině. I když bezcenný historicky a mravně.