Levice, pravice a daně

Opačně je tomu pro změnu u daní přímých. Pravicovým stranám jsou přímé daně solí v očích, nejraději by je zrušily vůbec. Celá levicová politika za to je postavena právě na těchto daních, které by podle ní měly nejen růst, ale růst progresivně. Nemyslím si, že tou hlavní pohnutkou je pouhá snaha pravice udržet lidem jejich výdělek co možná nejvíce v jeho původní výši a snaha levice populisticky podněcovat závist u těch méně úspěšných, ale že důvod obou protichůdných postojů je třeba hledat hlouběji a že rozhodně s hrou na nižší city má méně společného, než se obecně předpokládá.

Obě seskupení, jak levicové, tak pravicové, mají základní zájem na tom, aby lidé žili ve svobodě, aby byli připraveni nést za sebe i za své bližní odpovědnost. Uvědomují, že od míry svobody ve společnosti se odvíjí i míra udržitelnosti demokracie vůbec. Levice je však přesvědčena, že musí člověku ke svobodné existenci pomoci, soustavně jej uvědomovat, vést tu a tam za ruku a nespoléhat na to, že sám od sebe bude myslet, jak na své bližní, tak i na svoji budoucnost. Pravice do člověka vkládá daleko více víry. Je přesvědčena, že je s to vést svobodný zodpovědný život, aniž ho musí kdokoli poručníkovat. Věří, že svůj výdělek užije zodpovědně a hospodárně. Usiluje proto, aby mu v kapse zůstalo co možná nejvíce. Je přesvědčena, že sám od sebe, bez ohledu na sociální postavení je schopen užívat si nejen dnešního dne, ale i myslet na budoucnost a samozřejmě sdílet i odpovědnost za své bližní a svět, v němž žije. Levice naopak o tom v jistém smyslu pochybuje. Razí tezi, že člověku je nutné vytvořit podmínky, z nichž se teprve zrodí jeho schopnost ke svobodě. Bez ní má podle levice člověk tendenci přenechávat iniciativu i v otázkách vlastních životních rozhodnutí jiným, úspěšnějším, s cílem se tak zbavit odpovědnosti za sebe sama a přenést ji jinam. Dobrovolně tak volí nesvobodu. Ti úspěšnější zas mají sklon svůj úspěch si podržet výlučně pro sebe a nemuset se o něj s méně šťastnějšími tak či onak dělit. Vysokým a progresivním daněním příjmů lidem chudším levice tak vytváří mimo jejich dosah finanční rezervy, z nichž jim hodlá materiálně zajišťovat budoucnost, a lidi movitější tak nutí, aby se povinně o svůj výdělek dělili tou měrou, která podle ní je potřebná k solidaritě mezi úspěšnými a sociálně potřebnými. Nepřímé daně tlačí na nejnižší možnou míru ve snaze umožnit i těm nejchudším užít si alespoň dílem materiálního blahobytu v každém okamžiku jejich života a naplnit tak základní podmínku, nezbytnou pro rozvoj schopnosti člověka ke svobodě.

Proto nás těžko může překvapit, když si nyní čteme nejnovější koncept daňové reformy z dílny německých liberálních demokratů, že se dotýká především přímých daní, jejichž dosavadní progresi se pokouší zmírnit a slibuje si od toho, že lidem v Německu po přijetí tohoto návrhu zůstane v kasách o 16 miliard euro více každým rokem. Liberálové jako skalní pravicová sdílejí přesvědčení, že především člověk, a ne instituce, tedy ani stát, je schopen rozumně nakládat se svým výdělkem, že si je s to uvědomit, jak důležitý je nejen dnešek, ale i pro zajištění budoucnosti, a že k tomu nepotřebuje otcovsky starostlivé státní instituce.

Pro českého čtenáře této koncepce může být překvapením, že zdaleka není tak radikální, jak radikální je stav českého daňového systému. Zatímco u nás daňová progrese byla rovnou daní odstraněna, i nejskalnější němečtí liberálové se neodvažují tak razantního kroku. Jestliže u nás po možném vítězství levice ve volbách vláda opět zavede progresi u daně z příjmu, rozhodně nebude tak rázná, jak zůstává zachována v návrhu německých svobodných demokratů. Ti totiž sledují ulevit v daňové zátěži středně a nízkopříjmovým skupinám, dvaačtyřicet procent pro vyšší skupiny hodlají zachovat stejně jako pětačtyřicet procent pro boháče, jejichž výdělek ročně přesahuje 250 tisíc euro.

Přesto návrh vyvolal velké pobouření, a to nejen u levice, která to má v popisu práce, ale zejména u starostů a u zemských vlád, bez ohledu na jejich politickou orientaci. Za všechny to vyjádřil šéf odborové konfederace DGB Michael Sommer: „Za to, že se na výplatní pásce maličko zvedne čistý příjem, budou lidé čelit krácení státních výdajů, platit vyšší poplatky, příplatky k lékům a jezdit dražšími tramvajemi.“

Zdánlivě pravdivá, přesto jen dobře volená slova. Sami můžeme posloužit příkladem. Drahé tramvaje u nás byly už před zavedením daňové reformy, poplatky za léky nevzrostly, ale klesly, a kam se hrabou poplatky státu na poplatky u českých soukromých bank.

Problém je asi jinde. Chtějí opravdu všichni politici, abychom se chovali jako svobodné a odpovědné bytosti?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.