Desetiletý monopol Českých drah

3. prosinec 2009

Vítěz bere vše a tentokrát získává hned desetinásobek. Tak by se dalo zjednodušeně charakterizovat uzavření smlouvy mezi Českými drahami a jednotlivými kraji týkající se regionální železniční osobní přepravy. Podobná slova by šlo použít i na dohodu mezi už zmiňovaným podnikem a tentokrát státem týkající se osobní přepravy na dálkových tratích, byť ministerstvo ústně pro ně slibuje postupné vyhlašování výběrových řízení.

Podpis nových smluv výrazně komplikuje vstup konkurence do této sféry dopravy. Navíc se od modelu, kdy se podobné smlouvy uzavíraly na jeden rok, přešlo k dlouhodobým desetiletým kontraktům. Označovat České dráhy jako vítěze není úplně přesné. Žádné výběrové řízení se nekonalo a tak de facto neexistovali ani reální soupeři.

V případě regionální přepravy je velmi podezřelý spěch, ve kterém byly smlouvy uzavírány. Představitelé krajů se podle všeho chtěli vyhnout novým pravidlům. Ta začínají platit od třetího prosince a podle nich by měla být tato oblast otevřena konkurenci. Vzhledem k uzavření smluv do tohoto data se tomu kraje vyhnuly. Výběrová řízení vypsána nebyla a České dráhy tím získaly jistotu, že budou i nadále zajišťovat regionální dopravu. Za to by od krajů a státu měly inkasovat miliardy korun.

Vzhledem k tomu, že v některých oblastech je vlak jediným spojením s okolním světem, který lidé používají při dopravě do zaměstnání, škol či k lékaři, si odpovědní politici nemohou dovolit riskovat, že by se jim celý systém zhroutil. I když kvalita služeb, které České dráhy nabízejí, stále ještě nedosahuje standardů, které jsou obvyklé v civilizovaném světě, přece jenom opakovaně dokazují, že jsou schopny vlaky vypravit a s větším či menším zpožděním lidi přepravovat. Dlouhodobější smlouvou zároveň získávají určitou finanční jistotu a tím by měly mít i prostor pro investice do vozového parku, který je rovněž ve srovnání se světem zastaralý. To by všechno mohly být argumenty, proč se kraje a stát přiklonily právě k Českým drahám.

Pokud je jejich nabídka skutečně nejkvalitnější a pokud dávají dostatečné záruky, že budou v osobní přepravě dobře fungovat, pak neexistuje důvod, proč by o svých přednostech nemohly přesvědčit ve výběrovém řízení. Ti, kteří by o jeho výsledku rozhodovali, by mohli alespoň porovnat jednotlivé projekty a posoudit, který z nich slibuje vzdušné zámky, který je zbytečně předražený a který je kvalitní a za přiměřené peníze. Navíc zadavatel takovéto soutěže si může stanovit požadavky, které její účastník musí splňovat. Tím může tlačit na cenu i kvalitu poskytovaných služeb. Zároveň může ošetřit i to, aby se uchazeči o regionální přepravu nesnažili pouze vyzobávat pověstné třešničky na dortu. To znamená takové tratě, které jsou dlouhodobě ziskové. V této souvislosti je nutné zmínit, že i České dráhy se občas zbavují provozu na tratích, které jsou vysoce ztrátové, nebo na nich drasticky omezují provoz. Pokud má být udržen, neobejde se bez přiměřených dotací.

Zdůrazňuji přiměřených. Musí se totiž přihlížet k tomu, že dopravce na určitých tratích vydělává a proto by ztrátu na těch méně výnosných mohl částečně dotovat z tohoto zisku. Právě ve výběrovém řízení by měla být pravidla nastavena tak, aby zájmy mezi představiteli regionu a provozovateli osobní železniční dopravy byly pokud možno v rovnováze. Při vyjednávání, ve kterém nehraje žádnou roli konkurence, se podobné podmínky prosazují jen obtížně.

Ostatně lze připomenout, že před lety se s despektem nahlíželo na vstup konkurence do regionální autobusové přepravy. Jak ukázala praxe, až na ojedinělé výjimky, na ní vydělali cestující. I když je železniční doprava přece jenom více specifická než ta silniční, konkurenční tlak je v ní rovněž žádoucí.

Kritici současného pojetí dávají za příklad provoz na trati mezi Libercem a Pardubicemi. Ve výběrovém řízení sice zvítězily České dráhy, ale musely se o primát tvrdě utkat s konkurencí. Výsledkem je o šedesát procent nižší dotace státu, čistší vlaky a dodržování jízdního řádu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Petr Hartman
Spustit audio