Staronová válka lidovců proti drogám ne náhodou před trojími volbami

3. březen 2004

Vedle zákazu potratů, pravidla třikrát a dost a odmítání registrovaného partnerství je boj proti drogám jedním z nejpatrnějších lidoveckých témat. Před několika lety získala KDU podporu napříč parlamentem pro zákon obsahující známý termín "větší než malé množství", vztahující se k dávce drogy, jíž může mít člověk u sebe.

Lidovecký poslanec Pavel Severa, který vedl za stranu příslušnou kampaň, se stal poměrně známým - a mezi mládeží také dost neoblíbeným, neboť do jednoho pytle házel drogy takzvané tvrdé i měkké, tedy nečinil rozdílu mezi drastickým heroinem a pervitinem a nenávykovou, euforistickou marihuanu. Ta podle mnoha výzkumů učiněných po celém světě je totiž patrně mnohem méně nebezpečnější než alkohol. A toho se žádná zákonná restrikce netýká, nepočítáme-li celkem samozřejmý zákaz prodeje a podávání alkoholu mladistvým.

Odborníci stále doufají, že sněmovna po několikaleté zkušenosti se zmíněným zákonem přistoupí k určité liberalizaci a tvrdé a měkké drogy oddělí, aby nemohlo docházet ke zbytečné kriminalizaci především těch, kdo s marihuanou více méně nevinně experimentují. Ale šance prosadit osvícený přístup momentálně komplikuje fakt, že předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek, který se před letošními trojími volbami snaží stranu evidentně "zviditelnit", před několika dny přišel s myšlenkou v boji proti drogové závislosti ještě přitvrdit. Konkrétně jde o vyšší tresty pro dealery, o nerozlišování mezi měkkými a tvrdými drogami a o snahu zvrátit prý příliš liberální přístup státu v této oblasti.

Kalousek se opírá o zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, který nalezl nesrovnalosti v hospodaření některých neziskových organizací zabývajících se prevencí a pomocí drogově závislým, což předsedu KDU-ČSKL vede k myšlence financování protidrogových aktivit přesunout z Úřadu vlády a ministerstev na kraje. Ty by si pak měly samy určit své priority. "Máme představu, že v krajích vzniknou uzavřené okruhy zahrnující prevenci, represi a resocializaci," řekl k tomu Kalousek. Na centrální úrovni by měla podle lidovců zůstat metodika a kontrola, ale s převážnou částí peněz by měly hospodařit kraje. Podle Kalouska má nyní Úřad vlády na protidrogové aktivity ročně kolem 100 milionů korun, další peníze se skrývají v rozpočtech několika dalších ministerstev.

Jak říkají sportovní reportéři, "aktivitou hýřící" Kalousek jistě ví, že na volání po ostrému boji proti drogám značná část veřejnosti takříkajíc "slyší" a že je to tedy před volbami do Evropského parlamentu, senátu a krajských zastupitelstev šikovná karta, na jejíž populismus si s chutí přisadí i zástupci dalších stran. A stejně tak dobře ví, jak neochotně v této věci naslouchají zákonodárci expertům, neboť je jim bližší volební úspěch, než promyšlená strategie.

Jistou vadu na kráse však ve staronovém vyhlášení boje proti drogám - a lidem pracujícím v této oblasti, kteří jsou politikům nejméně příjemnými partnery v diskusi nad problémem - přece jen může veřejnost vidět. Neboť podle nejnovější statistické zprávy Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky rok od roku klesá počet lidí závislých na tvrdých drogách. Ve srovnání s dobou před pěti lety je jich o tři tisíce méně, což je pokles o dvacet procent a nadto tato skupina narkomanů stárne. Jinými slovy, mladí se heroinu či pervitinu začali obávat. Zatímco počátkem devadesátých let se tvrdé drogy coby dráždivě přitažlivé novum staly nebezpečnou módou, prvních roky následující dekády signalizují zřejmý pokles konzumace a růstu závislých. Ti, kdo se profesionálně zabývají prevencí, mohou mít oprávněný pocit, že jejich činnost má smysl.

Šéf rady vlády, vicepremiér Petr Mareš to interpretuje jako potvrzení toho, že Česká republika si vybrala na počátku devadesátých let správnou cestu: nestíhat tvrdou rukou ty, kteří chtějí drogu jen okusit, a věnovat se víc prevenci, léčení závislých a trestání dealerů. Podle Mareše to oceňuje i Mezinárodní výbor pro kontrolu narkotik, který ve své zprávě konstatuje, že ze systému, jaký funguje v České republice, by se mnohé země mohly leccos přiučit. Experti přitom ovšem připouštějí, že jakoby ruku v ruce s odlivem zájmu o tvrdé a smrtelně nebezpečné drogy stoupá počet mladých lidí okoušejících měkkou marihuanu. Šéf Národního monitorovacího střediska pro drogy Viktor Moravčík k tomu dodal: "je však třeba vidět zásadně menší nebezpečí marihuany oproti heroinu nebo pervitinu."

Nových čísel by si zákonodárci měli rozhodně povšimnout, než budou případně zvedat ruce pro nápady KDU-ČSL. Z nich zmiňme například požadavek jasného stanovení množství drogy, které smí mít člověk u sebe pro vlastní potřebu a které už je trestné. Konkrétně jde u heroinu o 0,185 gramu, u marihuany 1,5 gramu. Lidovci jak už bylo řečeno chtějí, aby stát přestal přispívat neziskovým organizacím na protidrogové programy a přísnější tresty pro dealery - z nynějších dvou až pěti na pět až patnáct let, ačkoliv mnozí dealeři jsou sami závislí a v rukou v pozadí stojících,výborně organizovaných mafiánů. K těm se však obyčejně policie a justice nedobere a tak lidovecký návrh defakto tvrdě kriminalizuje nižší složky obchodů s drogami. Odborníci budou také samozřejmě argumentovat tím, že čerstvě publikované výsledky hovoří o již zmíněném správném směru - tedy o prevenci, odrazování především mladých lidí od tvrdých drog. Strana lidová na to dbát podle všeho nebude, od tradičního tématu těžko ustoupí. Ale možná že se v ostatních stranách tentokrát najde dost lidí ochotných naslouchat těm, kdo věci skutečně rozumí. "Přestaňme říkat, že droga vlastně není droga a že dealer s 250 jointy v kapse není zločinec, který vydělává na úkor zdraví a životů našich dětí", píše Miroslav Kalousek v článku pro středeční Lidové noviny. S tím v zásadě lze souhlasit. Ale přesto se zdá, že podstatu problému tvrdší normy nevyřeší. V minulém století si například Spojené státy prošly zkušeností se zákazem alkoholu. Jak známo, prohibice však konzumaci lihovin nezabránila, jen otevřela dveře mafiím, které po legalizaci alkoholu přešly - jak jinak - do oblasti tvrdých drog. A předlouhá léta jim to stále vynáší, nepředstavitelně. Bude tomu tak do té doby, než se drogy stanou přístupnými, což by podle mínění už několika generací expertů vedlo k dramatickému poklesu jejich konzumace.

Spustit audio