Každý člověk má své jméno

28. leden 2016

Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti (27. leden) je připomínkou obětí nacistických ghett a koncentračních a vyhlazovacích táborů. Při tak obrovském počtu mrtvých si za čísly jen těžko představíme jednotlivé lidské osudy. Český rozhlas se o to pokusil zcela mimořádným projektem. Dne 16. září 1999 odvysílal více než čtyřhodinový přímý přenos z Pinkasovy synagogy, v němž stovky českých i zahraničních osobností předčítaly přes tři tisíce jmen českých a moravských Židů, kteří tzv. konečné řešení židovské otázky nepřežili.

„Mnozí skončili v některém z hromadných hrobů, jiní se proměnili v popel a v dým, ale každý z nich měl a stále má své jméno…,“ uváděl přenos Každý člověk má své jméno ČRo 3 – Vltava, jehož redaktorka Vladimíra Lukařová projekt připravila v rámci Dnů české židovské kultury.

TRANSPORT A 16. 10. 1941 z Prahy do Lodže. 1000 deportovaných, přežilo 24:
Fany Fixlerová - 39 let, Ignác Fixler - 40 let, Nathan Frajlich - 45 let, Gital Frajlichová - 45 let, Hana Frajlichová - 16 let, Oskar Freund - 59 let, Irma Freundová - 56 let, Josef Frankman – 65 let, Emílie Frankmanová 53 let, Josef Freund 40 let.

Z této listiny předčítal v synagoze tehdejší prezident České republiky Václav Havel. Stejně jako v případě ostatních účastníků i on četl jména lidí, které má modlitebna vyryta na zdech. Za čtyři a čtvrt hodiny rozhlas tlumočil jména, věk i „chvíli, kdy ještě žili, když nastupovali do transportu“. Šlo alespoň o zlomek z celkového počtu jmen obětí.

Josef Somr při čtení jmen

Josef Somr při čtení jmen, foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Tři sta hlasů z Čech i ze zahraničí

Rozhlasové tryzny se účastnili kromě státních představitelů a zástupců zahraničních ambasád i mnozí další společensky a kulturně činní, někteří jako náhradníci. Ať už šlo o rozhlasáky Jiřího Horčičku a Jana Halase, herečku Vlastu Chramostovou, spisovatelku Evu Kantůrkovou, astrofyzika Jiřího Grygara nebo třeba dokumentaristku Helenu Třeštíkovou. V přímém přenosu předčítali také přeživší vyhlazovacích táborů či příbuzní zavražděných. Ti, kteří na Staré město pražské přijít nemohli, účastnili se alespoň v rámci zvukového záznamu; jména nahráli například ministryně zahraničí USA Madelaine Albrightové a filozof Noam Chomski.

Scénář projektu, jehož záznam uchovává rozhlasový archiv, ukazuje, že akce byla mimořádná jak svým rozsahem, tak organizačními a technickými nároky. Po úvodním slově, zpěvu a přednesu básně Zeldy Miškovské Každý člověk má jméno, se totiž odvíjelo předčítání prokládané zpěvem z bohoslužby na Svátek smíření v hlavní lodi synagogy, ale nejen to. Přenos byl připraven tak, aby nad předčítanými jmény průběžně zněly i rozhovory s těmi, kdo právě dočetli a střídavě s nimi i historicko-filozofické úvahy Leo Pavláta, Karola Sidona a Anity Frankové. Dvanáct publicistických rozhovorů s nimi z galerie uváděla Vladimíra Lukařová, jedenáct reportážních vstupů pak z předsíně moderovala redaktorka Jana Klusáková. Nahrávka prozrazuje, že účastníci byli často pohnuti.

Varianty pro případ krize

Scénář zmiňuje potřebu „operativní koordinace mezi všemi stanovišti“ s režií v přenosovém voze, nutnost vyladit „ozvučení synagogy s poslechem jmen nahraných na kazety od zahraničních osobností“ nebo třeba přesný poměr mezi střídáním dominantního zvuku v hlavní lodi s rozhovory ve vedlejších prostorách. Samostatnou kapitolu pak představují podrobné Varianty v případě přerušení přímého přenosu, ať už jde o postup při náhlém výpadku elektrického proudu či vyklizení synagogy policií z bezpečnostních důvodů.

Ukázka ze scénáře přenosu Každý člověk má své jméno

Přímý přenos připravili režiséři Jan Tůma a Wanda Dobrovská, posádka přenosového vozu za vedení zvukového mistra Tomáše Tomky, produkční tým Moniky Jiřelové a další spolupracovníci Vltavy.

Repríza na ČRo Leonardo

Dodejme, že přesně jedenáct let od unikátního rozhlasového přenosu odvysílal ČRo Leonardo ve stejném čase jeho nezkrácenou reprízu. Předsunul besedu šéfredaktora s Vladimírou Lukařovou (dnes hudební dramaturgyní ČRo Vltava) a Leo Pavlátem, ředitelem Židovského muzea v Praze, které na tryzně v Pinkasově synagoze spolupracovalo spolu s Židovskou náboženskou obcí.

autor: Michal Ježek
Spustit audio