Karel Höger: Na co jsem sáhl, to se mi proměnilo v divadlo

9. květen 2013

Dnes si na stránkách Archivních a programových fondů ČRo připomeneme několik neznámých, či jen velmi málo známých nahrávek hlasu herce, jehož však každý milovník divadla nebo rozhlasový posluchač i televizní divák pozná na první poslech. Jeden z největších a nepochybně nejslavnějších českých herců ovšem původně hercem vůbec být nechtěl.

Karel Höger (17.6.1909-4.5.1977) se po čtyřech letech měšťanky přihlásil hned na tři školy, z nichž ani jedna neměla s herectvím nic společného: na obchodní akademii, na průmyslovou školu a na učitelský ústav. Nakonec se rozhodl pro ten poslední a byl zde přijat. Potěšil tím svoji maminku, která vůči herectví neměla ani trochu důvěry.

Karel Höger-30.léta

Vzdor tomu, co říkal na prvním úryvku svého životopisného vyprávění, směřoval Karel Höger neomylně k divadlu. Dokonce i v oněch dobách, kdy ještě působil jako učitel.

Schiller: Úklady a láska-B.Vrbský a K.Höger-1953

Slíbil jsem v úvodu, že si v dnešní vzpomínce na Karla Högera uvedeme především jeho málo známé, či zcela neznámé zvukové nahrávky. V tom případě se nebudeme věnovat ani jeho rolím filmovým, či divadelním, soustředíme se výlučně na jeho působení rozhlasové.
Nejstarší známá rozhlasové nahrávka Högerova hlasu pochází ještě z brněnského období, o kterém se v předchozí vzpomínce zmínil. Zastával tehdy úlohu vypravěče v rozhlasovém pásmu o Karlu Havlíčkovi Borovském. Pásmo bylo natočeno v říjnu roku 1937 pro tak zvaný „školský rozhlas“.

L.Aškenazy-J.Vasmut-K.Höger-natáčení Dětských etud

Následující dvě nahrávky, v nichž se nám Karel Höger představí jako recitátor, pocházejí z bohaté hercovy soukromé sbírky zvukových snímků.
(Je to skutečnost, která není obecně příliš známa. Karel Höger byl totiž v pravém slova smyslu vášnivý fonoamatér. Vlastnil na onu dobu nejkvalitnější gramofony, později i magnetofony. Sbíral nahrávky vážné hudby, ale především mluvené slovo.)
Obě básně, které nyní uslyšíme, natočil Höger 5. 6. 1944 v soukromém A-K studiu, jež sídlilo v pražské Lucerně. Není známo, zda básně byly vůbec kdy vysílány. Na prvním snímku je báseň s názvem „Májový sen“, na druhém pak Höger recituje půvabnou starofrancouzskou báseň Markytka. Text pochází ze 17. století a přeložil ho Hanuš Jelínek.

0:00
/
0:00
0:00
/
0:00

Högerův tvárný a neobyčejně citlivý hlasový projev začali rozhlasoví režiséři po skončené válce využívat stále častěji. V průběhu 50. let byl hojně obsazován předními režiséry oné doby – Josefem Bezdíčkem, Přemyslem Pražským, Miloslavem Jarešem. Později se stal doslova „kmenovým“ hercem režiséra Jiřího Horčičky.

K.Höger-civilní snímek-50. léta
Spustit audio