Jedno loňské mládě se vrátilo k řece Túl (Altan Bulag, pátek 22. července 2005)
Pokus o odchyt Tuji se nevydařil, dáváme tedy sobě i jí oddech a večer odjíždíme proti proudu řeky Túl do blízkosti hnízda, kde loni vyvedl mladé sameček Čingis. Jeho vysílač se na zpáteční cestě ze zimoviště odmlčel a od té doby nemáme o něm žádné zprávy. Už po příletu jsme zjistili, že v jeho loňském hnízdě nejsou mláďata. Co když se ale Čingis přece jen vrátil? Nejpravděpodobnější je, že by se zdržoval v širším okolí místa, kde loni vyhnízdil. Vzdušnou čarou jsou hnízda Tuji a Čingise vzdálena asi 25 kilometrů. Zkusíme hledat signál jeho vysílače během přesunu a především z vysokého kopce na protějším břehu. Dobře si pamatujeme, jak tam vloni kroužila hejna luňáků a supů. Stepí, brodem a prašnou cestou plnou výmolů trvá přesun asi dvě hodiny, nocujeme v říčním korytě, kde si nás ihned najdou komáři. Se Sibiří se to však nedá srovnávat...
Ráno stoupáme táhlými svahy nad řeku, stáda ovcí a koz, hejna krkavců a plachtící luňáci hnědí jsou našimi společníky. Z první skály se nám otvírají krásné pohledy do široké říční nivy, Túl teče několika koryty, meandruje a vytváří malebné scenérie. Je dobře vidět, kudy teče prudká řeka na jaře při větší vodě - tam jsou rozsáhlá štěrkoviště - a kde jen zalévá porosty vrb a mezi ně roztroušených topolů, které jsou jedinou vzrostlou stromovou zelení široko daleko.
V mělké prohlubni se sytě zelenou trávou, asi 200 metrů od řeky stojí čáp, běžným dalekohledem rozeznávám, že se jedná o mladého ptáka. Luboš se stativovým dalekohledem se po chvilce ptá: "Loni jsme dávali mláďatům bílé kroužky, že?" Překvapeně přisvědčím a také nahlížím do silného dalekohledu, čáp stojí na jedné noze a opravdu to vypadá, že má kroužek! Dost dlouho trvá, než čáp přeruší siestu a dá se do pohybu, pomalu kráčí nízkou travou. Je sice více než kilometr od nás, ale Kamil s určitostí konstatuje, že bílý kroužek je na pravé noze nad patou. "To odpovídá," raduji se, loni jsme kroužky umísťovali přesně tak. Ani u nás doma se mi zatím nepodařilo nalézt a prokázat návrat mláďat do blízkosti hnízda hned v dalším roce po okroužkování a tady hned v prvním roce. Čingis měl loni čtyři mláďata, Tuja jen jedno. Jedno z těchto pěti mláďat teď stojí před námi, číslo na kroužku však není možné pro velkou vzdálenost přečíst a navíc se čáp po chvíli zvedá a přelétá do koryta řeky kryté hustou vegetací.
Pokračujeme úžlabími až na vrchol kopce, zde jsou výhledy na říční údolí ještě úchvatnější, východním směrem nahlížíme až k Ulánbátaru, na západě jsou vidět kopce národního parku Chustaj, zvedající se vysoko nad řekou. Je to perfektní místo pro příjem signálu! Čingisův vysílač nezachycujeme, zato však Tuju, která je odtud vzdálena asi 26 kilometrů je slyšet dobře, zřejmě právě přeletuje kolem svého hnízda. Při výstupu jsme vyplašili ze skalního úbočí ještě další dva čápy černé, kteří pak kroužili v širokých kruzích vysoko nad údolím a přidal se k nim i další čáp. Ani jeden však neměl batůžek. Kontrola přibližně 50 kilometrů údolí řeky Túl byla negativní, Čingis se zřejmě letos do svého údolí nevrátil.