Je husa opravdu hloupá?
Myslivci by mohli vyprávět, jak je obtížné číhat na husy. Tito ptáci jsou totiž nejenom velice ostražití, ale mají navíc i perfektní úsudek, díky kterému dokáží včas rozpoznat nebezpečí. Husy vysílají napřed své hlídky, které se dívají, zda někde není ukrytý lovec. Obhlížejí situaci z takové výšky, kam na ně lovec nedostřelí, tudíž dokáží dokonce odhadnout i dostřel brokovnice.
Husy byly známé svou chytrostí už ve starověku. Traduje se, že za velkého vpádu Galů do starého Říma někdy kolem roku 387 př.n.l. husy zachránily Řím. Galská vojska se v tichosti přiblížila k městu v noci bažinami, ale husy začaly kejhat a probudily tak římské obránce, kteří do té chvíle spokojeně spali na hradbách. Ti pak Řím ubránili. Husy se staly symbolem určité chytrosti a všichni si jich velice vážili.
Domácí husa je úplně stejně chytrá jako husa divoká, i když se nám to někdy nezdá. Domácí husa chovaná v Evropě je přímým potomkem husy velké, která je nejběžnější divokou husou ve střední a západní Evropě. Na severu pak žijí ještě jiné druhy hus, které u nás můžeme spatřit v zimě. Pokud pochybujete o tom, že jsou domácí husy chytré, tak pozorujte jejich chování při cestě na pastvu. Všimněte si, jak se dvě hejna domlouvají na dálku, když se mají setkat, jak se k sobě chovají, jak se pak seřadí a kam odcházejí. Zjistíte, že mají vynikající organizaci: každá husa přesně ví, co má dělat, všechny dodržují určitý řád a mohly by v mnohém posloužit příkladem i lidem.
A proč se tedy říká "hloupá husa"? Existuje pro to jedno velmi kuriózní vysvětlení. Koncem středověku i začátkem novověku, možná až do 19.století, bylo "husa" označení pro nedostatečnou známku ve škole. Říkalo se: "Máš jedničku, anebo jsi dostal husu?" Dostat "husu" znamenalo dostat pětku, propadnout. Dnes by žáci řekli, že dostali kouli nebo sardel. Proč se takové známce říkalo "husa", je ale velmi těžké odhadnout.