Hudbou nejstarších křesťanských skladatelek vyvrcholí festival pravoslavné hudby Archaion Kallos

Festival Archaion Kallos založil v roce 2010 hudební pedagog, skladatel a sbormistr Marios Christou, který pochází z Kypru. Za 12 let své existence festival v Praze nabízí každý podzim řadu krásných hudebních a duchovních zážitků, které v českém prostředí nejsou úplně obvyklé. V příštích dnech se můžete těšit ještě na dva koncerty. Ten dřívější se uskuteční ve středu 12. října v Galerii HAMU na Malostranském náměstí.

„Jako každý rok je i letos jeden festivalový koncert věnován současné instrumentální tvorbě a nese název Filokalie dneška. Mohli bychom říct, že je to něco jako krása dneška, protože filokalia znamená právě, že mám rád krásu. Letos vás zveme do světa moderní a postmoderní klavírní tvorby skladatelů Mokranjace, Tavenera, Moodyho, Pärta a v neposlední řadě také Hanuše Bartoně, českého skladatele, který napsal pro festival skladbu, jejíž světová premiéra tam zazní.“

Další koncert je věnován dvěma nejstarším křesťanským skladatelkám: německé mystičce Hildegardě z Bingenu a byzantské skladatelce a básnířce Kassii z Konstantinopole. Jeho dějištěm bude ve středu 19. října chrám sv. Kateřiny Alexandrijské ve Viničné ulici. Z tvorby těchto skladatelek se zachovala řada děl.

„Samozřejmě není možné, aby zazněly všechny ty skladby. Dramaturgie koncertu je postavená tak, aby byl plynulý dialog mezi hudbou Hildegardy z Bingenu a Kassii z Konstantinopole. Vystoupí přední ženský český soubor Tiburtina a také řecká zpěvačka Evanthia Vavoulioti.“

Zajímalo mě, kolik je v Česku souborů, které interpretují hudbu východního křesťanství.

„Soubor Tiburtina neinterpretuje východní hudbu, ale hudbu západní. A právě on bude zpívat hudbu Hildegardy z Bingenu, což je západní autorka. Co se týče autentické interpretace hudby východního křesťanství, v Česku není moc takových souborů. Na našem festivalu české soubory zpívají buď ruský romantismus, který je v Česku oblíbený, jako třeba Rachmaninova nebo Čajkovského. My rádi děláme koncerty, které jsou dialogem mezi západem a východem, a tam české soubory spíše interpretují tu západní hudbu.“

Svatá Kassia z Konstantinopole je v Česku takřka neznámá.

„Kassia byla z bohaté rodiny, byla velmi krásná a vzdělaná, ale nakonec se rozhodla pro mnišský život. Žila v klášteře v Konstantinopoli, který bohužel už dnes neexistuje, a tam tvořila. Možná to nejdůležitější je, že neexistuje dnešní Řek, který nezná její tvorbu, i když o tom neví, protože v kostele se tyto skladby zpívají dodneška, zejména nejznámější skladba je tzv. Troparion tis Kassianis, tropár svaté Kassie, v Řecku se jí říká také Kassiani, který se zpívá ve Velkém týdnu. A dokonce v Athénách byl takový zvyk, že se to nezpívalo jenom v kostelech, ale že zpěváci to zpívali i po kavárnách.“

První koncert letošního festivalu Archaion kallos měl název Hudba rumunských klášterů a vystoupil na něm byzantský pěvecký sbor Nectarie Protopsaltul z Bukurešti, jehož sbormistrem je Sabin Preda.

„Náš sbor se zrodil v roce 2001 z iniciativy tehdy hodně mladých studentů, kteří milovali hudbu. Shromáždili všechny zpěváky liturgické hudby z Bukurešti a zkusili vytvořit sbor. V Rumunsku už existovalo několik sborů a oni se pokusili o něco podobného. Pak se jejich cesty rozdělily, ale my jsme zůstali dodnes. Hlavní zakladatel sboru byl Valentin Georgije, který je v současné době zpěvákem liturgické hudby v Londýně v rumunském chrámu svatého Jiří a odjel v roce 2005. Já jsem sbor převzal v roce 2007. Naše aktivity směřují několika směry. Začali jsme vydáváním cédéček, abychom trochu popularizovali tuto liturgickou hudbu. Potom jsme to zkusili s koncerty, a to jak s koncerty pro velké publikum, tak s projekty, které představují zpěvy ze starých rukopisů z rumunských knihoven nebo z knihoven klášterů. Potom jsme se pokusili představovat i bohoslužby. Plynul čas, členové sboru zestárli nebo se oženili, ale zůstalo jádro, které jste viděli dnes večer. A ještě máme pár členů, kteří jsou v Bukurešti.“

Z Rumunska do Prahy přijelo osm zpěváků.

„Sbory, které interpretují byzantskou hudbu, jsou složeny buď jen z mužů, nebo jen z žen. Myslím, že v Rumunsku jsou byzantské sbory složené z žen pouze v případě mnišek, nevím, jestli existuje nějaký ženský sbor složený z církevních laiků, jako jsme my. Ale mužských sborů složených z laiků je vícero.“

Skladby, které sbor interpretuje, jsou převážně rumunské provenience.

„Zpíváme i nové skladby, ale většina z nich je stará. Jak jsem řekl, snažíme se o znovuoživení tradice zapsané v rukopisech, ale dáváme prostor i současné tradici – máme několik autorů, ke kterým patřím i já, kteří skládají a překládají v hudebním stylu starých skladeb. Jednu ze skladeb, které jste dnes slyšeli ke konci a která se jmenuje Doxologie, složil Ion Minoiu /Jon Minoju/, jeden ze členů sboru, který byl houslista a dirigent v Londýně. Jiné skladby složili diákoni z našich chrámů a další jiní skladatelé.“

Skladeb je obrovské množství.

„Máme v repertoáru vše, co se týká bohoslužeb v chrámech, ale ne vše můžeme zpívat na koncertě. V poslední době kvůli podmínkám, které byly po celém světě, už jsme tři roky neměli koncert. Vydali jsme jedno cédéčko, ale nekoncertovali jsme. Tohle je první koncert po tom období různých omezení.“

Své jméno získal sbor podle mnicha Nectaria.

„Nektarie Protopsaltul byl rumunský kněz ze Svaté hory Athos, který tam žil v rumunském klášteře Prodromu v 19. století. Byl vynikající zpěvák, a když někdo něco v jeho době složil, nepublikoval to, dokud mu to neukázal. Byl také nazýván Slavíkem Svaté hory. Řadu věcí z byzantského repertoáru z Konstantinopole a ze Svaté hory Athos přeložil z řečtiny do rumunštiny, protože Rumunsko je hudebně i liturgicky vázáno na Konstantinopoli. Takže všechen hudební repertoár se automaticky přenesl i do rumunské církve. Otec Nektarie toho přeložil hodně a kromě toho složil nové melodie hymnů. Převzali jsme jeho jméno kvůli jeho kvalitám zpěváka a žalmisty uznávaného na celé Svaté hoře a po celém světě. Říká se mu také Nektarie Valašský ze Svaté hory.“

Za 21 let své existence sbor natočil sedmnáct alb a vydal tři antologie byzantské hudby.

„Většina z nás v současné době zpívá v bukurešťském chrámu svatého Řehoře Palamy. Je to studentský chrám v prostorách univerzitního kampusu polytechniky. Takže se tam setkává polytechnika a teologie. Tady v Praze nás vystupovalo osm, z toho sedm z nás zpívá v tomto chrámu. Ostatní zpívají jinde, protože i jiné chrámy potřebují zpěváky, ale když máme nějaký projekt, kde nás je potřeba víc, sejdeme se a zkoušíme.“

V Praze soubor vystupoval poprvé.

„Je to pro nás všechny naše první návštěva Prahy, nikdo z nás tu dřív nebyl. Máme obrovskou radost z tohoto pozvání, které podpořil Rumunský kulturní institut, pravoslavný kněz Andrej a především Marios Christu, který organizuje tento festival. Všem jim moc děkujeme.“

Uzavírá Sabin Preda, umělecký vedoucí mužského sboru Nectarie Protopsaltul z Rumunska.