Hrozí Ázerbajdžánu radikalismus?
Ve středu se konaly volby ve vzdáleném Ázerbajdžánu. Není to země, o níž bychom v našem vysílání mluvili často. Při této příležitosti ale nebude na škodu podívat se na charakter tamní vlády, a také na nebezpečí, jež v dané části světa hrozí.
V tomto týdnu zřejmě nebylo na světě člověka, který by očekával politickou změnu v Ázerbajdžánu. Vládne tam tvrdou rukou prezident Ilham Aliev, který takovou drobnost, jakou jsou prezidentské volby, nemůže pustit ze zřetele. Jeho znovuzvolení bylo od počátku jasné, ostatně, skutečná opozice byla rozehnána, hlavní opoziční strana zrušena a potenciálně silní kandidáti dohnáni k bojkotu. 46-letý Aliev je pokračovatelem neoficiální prezidentské dynastie, kterou založil jeho otec - a ten byl u moci 30 let. Podobně jako v Severní Koreji a v Sýrii, i v Baku přešla moc z otce na syna. Stalo se to v roce 2003 a od té doby se vše odehrává ve starých, vyježděných kolejích.
K úvahám o tamní situaci by vlastně ani nebyl důvod, kdyby tam nehrozilo nebezpečí ze strany islámských radikálů. Krátkodobě nic nehoří, spíš jenom pod povrchem doutná. Experti ale tvrdí, že kombinace velkých sociálních rozdílů, vlády tvrdé ruky a islámské opozice může vést k postupné radikalizaci obyvatel. Potom už je jenom otázkou času, kdy se objeví na scéně fundamentalisté typu Al-Kajdy. Není třeba dodávat, že Ázerbajdžán je země mimořádně bohatá na ropu, takže zájmy jsou zde různé. Ještě před sto lety dodávala celou polovinu světové spotřeby.
Zakázaná islámská strana tvrdí, že má i nyní na 100 000 členů. Státní úřady zavřely některé mešity nebo jim zakázaly používat reproduktory ke svolávání věřících. V současnosti jenom jeden z deseti ázejbajdžánských muslimů praktikuje svoje náboženství, ale v zemi je čím dál oblíbenější wahabismus, radikální směr islámu, známý ze Saudské Arábie. Právě v tomto směru byli původně vychováni teroristé, kteří v roce 2001 zaútočili na New York a Washington (tehdy samozřejmě už pod vlivem ještě tvrdšího učení Al-Kajdy).
Prezident Aliev se snaží hrát vysokou hru mezi Ruskem a Spojenými státy. Tvrdí, že je spojencem obou. Moskva má v oblasti velký politický vliv a Američané jsou zase významnými partnery v ropném průmyslu. Díky příjmům z drahé ropy vykazuje země vysoký růst. Velké obavy tam ale vyvolává způsob, jakým proběhla v srpnu ruská invaze do sousední Gruzie. Prezident Aliev má další důvod k tvrdosti vůči opozici. Je to ale cesta, která se může nečekaně vymstít.
