Horský mohykán na pomezí Čech a Moravy

Čeřovský: Samozřejmě i některá horská území jsou navrhována za botanicky významná. Několik jich máme předběžně vytipováno na Šumavě, stranou nezůstanou ani Karpaty včetně Beskyd, potom botanicky nejzajímavější pohraniční horstva - Vysoké Sudety. Nesmíme také opomenout významná rašeliniště Jizerských hor a zejména pak ekosystémy těch horských skupin, jejichž nejvyšší vrcholy a hřebeny leží nad přirozenou horní hranicí lesa.

Budil: Takže Krkonoše nepřijdou zkrátka?

Krahulec: Krkonoše určitě zkrátka nepřijdou. A k tomu patří ještě Jeseníky a pak takové menší pohoří, na které se zapomíná, protože nese jméno svého hlavního vrcholu - Kralický Sněžník.

Čeřovský: V Krkonoších, Jeseníkách, ve Vysokých Sudetech vůbec máme různé botanické zajímavosti, jak co se týče druhů, tak i celých společenstev. Zejména bych chtěl upozornit na jeden zajímavý fenomén, který byl u nás ve Vysokých Sudetech objeven a z Vysokých Sudet popsán, a jsou to tzv. anemoorografické systémy pana dr. Krahulce z Botanického ústavu České akademie věd. Náš společný přítel profesor Jeník popsal z Vysokých Sudet jev, který byl rozpoznán i v jiných horstvech nejen v České republice, ale také v zahraničí, v Evropě a dokonce i v zámoří.

Krahulec: Anemoorografické systémy tvoří jednotný celek návětrného údolí v hřebenové urychlovací části a závětrných prostorů, a podél nich je vlastně soustředěna celá mozaika horských společenstev, jak těch vyfoukávaných na návětrné části hřebene, tak v závětrných prostorech, kde se vytvářejí lavinová pole a velká mozaika společenstev závislých na pravidelném narušení. Je tam soustředěno obrovské množství jak nížinných druhů, tak i alpinských a arktoalpinských, a to zejména v Krkonoších.

Kralický Sněžník|foto: nasehory.cz

Budil: Takže život rostlin ovlivňuje i vítr a zdá se, že velice pronikavě.

Krahulec: Zejména v horách působí vítr velmi radikálně, za prvé je to rozložení sněhové pokrývky a za druhé je to výpar, který na místech, která jsou vystavena větru, je velmi intenzívní. Za třetí je to přímo mechanická síla větru a každý si umí představit, co udělá silný vítr se stromy. Ale on totéž udělá i s bylinami.

Čeřovský: Takže naše nejvyšší hory, Krkonoše a Jeseníky, pochopitelně budou botanicky významná území, prakticky v Krkonoších celá oblast nad horní hranicí lesa a centrum Jeseníků kolem Pradědu a Petrových kamenů. Ale já bych rád obrátil pozornost k dalšímu vytipovanému území a tím je takový osamělý horský mohykán ve Vysokých Sudetech mezi Krkonošemi a Jeseníky - Kralický Sněžník. Proto jsem také přivedl pana doktora Krahulce, protože on je zasvěcený znalec tamní květeny.

Krahulec: Kralický Sněžník je zapomenuté pohoří dosahující nad 1 400 metrů, čili je přibližně o sto metrů nižší než Praděd. Na druhé straně dosahuje svým vrcholem nad alpinskou hranici lesa a je přímo na hranicích s Polskou republikou. A to má celou řadu aspektů, protože z geologického hlediska daleko zajímavější než česká strana je ta polská - já bych zde neměl používat slovo česká strana, tam běžela historická hranice Moravy a Čech podél řeky Moravy, a v současné době vlastně řeka Morava pramení v Čechách. Na české straně je to výrazné údolí Moravy, z obou stran sevřené poměrně vysokými zalesněnými hřebeny, samotný vrchol Kralického Sněžníku toto údolí uzavírá, a právě zde jsou soustředěny fenomény ovlivněné lokálním větrem, který vane ze severozápadu, z Polska údolím Vilčky, a ovlivňuje zejména severozápadní svahy Sněžníku, které jsou v Polsku, kde jsou ta vyfoukávaná společenstva s celou řadou alpinských druhů. Na druhé straně se vytvářejí závětrné prostory s řídkými lavinami, které nejsou moc časté, několikrát za století, ale přesto stačí udržovat nelesní charakter lavinové dráhy. Proto se také Sněžník pravidelně objevuje v hlášeních horské služby, když se hlásí lavinové nebezpečí ve východní části Sudet.

Čeřovský: Chtěl bych ještě upozornit na to, že i naši polští kolegové plánují vyhlášení botanicky významných území. Je tam už také chráněné území, vrchol, kterému říkají Sněžnik Klodski, tedy Kladský Sněžník, je tam chráněná krajinná oblast a přírodní rezervace. Ale ještě jednu otázku doktoru Krahulcovi: Když mluvíme o Vysokých Sudetech a o jejich botanicky výjimečném postavení ve světě, neměli bychom zapomenout na bohatství endemických druhů z rodu Hieracium, jestřábník. I zde je pan dr. Krahulec zasvěceným odborníkem.

Krahulec: Jestřábníky jsou poměrně známá skupina, je to asi jeden z největších rodů celé holarktické flóry. Jsou dvě takové skupiny, jedna jsou pravé jestřábníky, kterých je daleko více v Krkonoších, ale i Kralický Sněžník má jeden endemický druh, který se po něm jmenuje - jestřábník sněžnický. Další druhy jsou společné buďto s Jeseníky, nebo s Krkonošemi, jeden druh je dokonce společný s pohořím, které leží na hranicích Slovenska a Polska, a je to Babia góra.

Budil: Jsou to jestřábníky, se kterými spojil dějiny botaniky Gregor Mendel?

Krahulec: Právě to je ta druhá skupina jestřábníků, která vyniká tím, že se často kříží, na rozdíl od alpinských jestřábníků, které se v současné době prakticky vůbec nekříží a většina z nich se rozmnožuje nepohlavně.

Budil: Jak vám můžeme pomoci? Neničit tato nadějná budoucí chráněná území?

Čeřovský: Mám jeden nnávrh. Když tak někdy slyším, jak různé společnosti, organizace, podniky i jednotlivci přejímají patronáty v zoologických zahradách nad zvířaty tam chovanými, napadá mě, jestli by se nemohli také podobně zaměřit ne na přírodniny exotické, ale na naše vlastní. Čili jinými slovy, byli bychom rádi, kdyby nějaké skupiny, školy, podniky, občanské organizace byly ochotny převzít jakési patronáty nad botanicky významnými územími.

Budil: Třeba právě nad Kralickým Sněžníkem.

Čeřovský: Třeba i tam, je to horská oblast blízká lidem, kteří o taková území a jejich přírodu mají zájem. Pokud by zájem u někoho byl, prosím obraťte se na hlavního koordinátora botanicky významných území, na Agenturu ochrany přírody, jmenovitě na hlavní koordinátorku dr. Podhajskou. Naše adresa je: Kališnická 4, Praha 3 - Žižkov, PSČ 130 23.