„Nyní jsem papežem já!“ Tuto pozoruhodnou větu připisuje tradice nikoli dalšímu z řady právě zvolených hlav katolické církve, ale – francouzskému králi.
Ve 151. Toulkách českou minulostí se rozjedeme spolu s císařem a králem Karlem do Francie.
Zatímco jsme na pouti českou minulostí urazili sotva zlomek plánované trasy, v případě největšího českého krále a jinak římského císaře to je setkání jedno z posledních.
Spolu s těmito Toulkami začíná i výprava do malířské a ještě dalších dílen římského císaře a českého krále Karla IV.
Na 148. schůzce Toulek českou minulostí se setkáme se dvěma lidmi kolem Karla IV. Bylo jich samozřejmě hodně a byly to postavy i postavičky, osobnosti i osůbky.
Na 147. schůzce Toulek českou minulostí si budeme vyprávět příběh dvou Lucemburků, Karla a Václava.
Před týdnem jsme právě na tomto místě a v tento čas pojednali, co všechno římský císař a český král Karel IV. sbíral.
O Karlovi IV. můžeme mluvit jako o státníkovi a politikovi, jako o diplomatovi (součástí jeho diplomacie byly i vlastní sňatky).
Světská lyrika v Karlově století byla hlavně milostná. Svět šlechticů se v ní odráží svým pojetím dvorské lásky jako svým způsobem služby.
143. schůzka Toulek českou minulostí nás zavede do doby, kdy Karel IV. prohrál důležitý zápas.
Kdo byl onen ctihodný muž, pan Arnošt? Jeho rod, tedy rod pánů z Pardubic, se odvozoval od Malovců, kteří měli stejný znak, totiž půl koně s uzdou.
Když se Karel IV. vrátil domů ze své triumfální cesty, na které byl korunován římskou císařskou korunou, zdálo se mu tehdy bezpochyby, že svět mu leží u nohou.
„Ad similitudinem ecclesiae Romanae rotundam,“ neboli: „k podobě kostela římského okrouhlý.“ Tak takový měl být kostel svatého Víta na Pražském hradě.
Na Toulkách českou minulostí nás čeká setkání s Karlem IV. Ovšem nikoli jako vládcem (markrabětem, králem, císařem), ani jako s manželem čtyř královen.
Bylo to 3. února roku 1342 (tedy ještě za života Jana Lucemburského), kdy jediný pražský most (pojmenován podle královny Judity, manželky Vladislava II.) vzal za své.
„Nejistý a velmi prchavý je život. Ačkoli tvůj věk je velice svěží, přece nestojí, ustavičně letí a rychle prchá.“
Na 136. schůzce Toulek českou minulostí se potkáváme v roce 1350. Ten byl pro římského a českého krále Karla nad jiné důležitý.
135. schůzka, kterou jsme si sjednali na svých Toulkách českou minulostí, nás zavede do doby, kdy se římský a český král Karel, toho jména Čtvrtý, ocitl na výsluní Evropy.
