„Do berního soupisu patnácti nejbohatších šlechticů v Českém království proniklo roku 1603 vedle deseti movitých pánů i pět neméně zámožných rytířů.“
Matyáš na trůně – ano, usednutím Rudolfova mladšího bratra a na nejvyšší místo v království tuto schůzku zakončíme, ale ještě předtím se musíme vypořádat s Pasovskými.
Sliby, které učinil Rudolf II. českým stavům v době, kdy jeho mladší bratr Matyáš přitáhl s vojskem ku Praze, nezněly přiliš určitě, ale obě strany dobře věděly, oč jde.
Poté, co byl doživotně uvězněn na krumlovském zámku, don Julius, levoboček císaře Rudolfa, všemi opuštěn a v šílenství v červnu roku 1609 zemřel.
Sedláci versus pán. V našich dějinách se tento spor párkrát objevil a ještě objeví.
Dnes bychom vám chtěli přiblížit osobnost předního politika té doby, Karla Staršího ze Žerotína, což činíme proto, neboť si to plným právem zaslouží.
Někdy na začátku roku 1606 se Rudolfovi II. připomenuly staré zdravotní obtíže.
Mnoho společných zájmů patrně neměli – o pět let starší Jan a mladší Václav, synové Adama Budovce.
Na pouti naší historií jsme narazili na pozoruhodnou postavu rytíře Jindřicha Michala Hýzrleho z Chodů.
„České království, věru prastaré, jest uzavřeno hranicemi Německa, na východě má Moravu a část Slezska, na jihu se stýká s Rakousy a Bavory a na západě s krajem norickým.“
Anaxagorás, když se ho ptali, proč asi nejspíš byli podle domnění lidé stvořeni, pohlédl k nebi, a ukazuje na ně prstem, pravil: „Pro toto se, jak myslím, člověk zrodil.“
„Když v poslední srpnový den roku 1592 zemřel Vilém z Rožmberka, ztratilo České království nejen čelného představitele zemské vlády, ale především zkušeného státníka.“
Kaniža byla uherská pevnost. Tato pevnost se ocitla v tureckých rukách. Kanižu bylo třeba dobýt.
Zatím jsme stačili dorazit do doby rudolfinské, v níž nalézáme ku potěšení svému a jak se zdá i posluchačskému věru přehršel osobností, o nichž by bylo hříchem se nezmínit.
Začátkem 17. století stály na uhersko-turecké hranici proti sobě ohromné armády, válka však měla už delší čas poziční ráz.
Zatímco Matyášův vídeňský dvůr dostával v prvních letech 17. století cílevědomou vnitřní podobu, úpadek Rudolfovy autority se odrážel v poklesu prestiže celé monarchie.
Na podzim roku 1598 se začal zdravotní stav Rudolfa II. zhoršovat, zdánlivě bez jakékoli vnější příčiny. Symptomy duševní poruchy se tentokrát projevovaly velmi vytrvale.
Na své pouti Svatou zemi a přilehlými krajinami se Kryštof Harant se svým společníkem dostal až do Egypta. Nevybrali si ale nejvhodnější dobu.
