My jsme se nyní, na jednom z uzlových míst našich dějin, na chvíli zastavili. Do zorného úhlu našich zraků padlo soukromí obyvatel Koruny české.
„A ještě ti musím toto vypsati, jak Anička opět se mi velmi přepadla, ač přece veselá jest, než naději se, že ty zoubky míti bude, neb ještě stále žádného nemá.“
Tato schůzka na toulkách českou historií je třístou devadesátou pátou, a než dorazíme k dílu čtyřstému, tak se pozastavíme, neboť nás čekají věci zásadní.
„Čteme o tom národu slovanském, že všechny jiné svou slávou převyšoval, protože je svou statečností a hrdinstvím předčil.“
Všechny texty pod jeho portréty tvrdí, že byl serenissimus, potentissimus, invictissimus. Tyto superlativy přeloženy z jazyka latinského znamenají: Nejjasnější.
Tentokrát jsme vám nachystali výpravu na sever, nicméně vy ji můžete strávit v teple svých domovů, neboť již drahná staletí před vámi ji vykonal Daniel, řečený Strejc.
První zprávy o císařově novém ochoření pronikly na veřejnost teprve kolem Vánoc roku 1611 a jejich rozpačitý obsah opravňoval domněnku, že císař onemocněl už dříve.
Když už za nic jiného, tak za tu výdrž si ji zasloužil. Zdaleka ne všichni si mysleli totéž. Někteří považovali volbu dalšího Habsburka za zlo, kterému se nelze vyhnout.
„Do berního soupisu patnácti nejbohatších šlechticů v Českém království proniklo roku 1603 vedle deseti movitých pánů i pět neméně zámožných rytířů.“
Matyáš na trůně – ano, usednutím Rudolfova mladšího bratra a na nejvyšší místo v království tuto schůzku zakončíme, ale ještě předtím se musíme vypořádat s Pasovskými.
Sliby, které učinil Rudolf II. českým stavům v době, kdy jeho mladší bratr Matyáš přitáhl s vojskem ku Praze, nezněly přiliš určitě, ale obě strany dobře věděly, oč jde.
Poté, co byl doživotně uvězněn na krumlovském zámku, don Julius, levoboček císaře Rudolfa, všemi opuštěn a v šílenství v červnu roku 1609 zemřel.
Sedláci versus pán. V našich dějinách se tento spor párkrát objevil a ještě objeví.
Dnes bychom vám chtěli přiblížit osobnost předního politika té doby, Karla Staršího ze Žerotína, což činíme proto, neboť si to plným právem zaslouží.
Někdy na začátku roku 1606 se Rudolfovi II. připomenuly staré zdravotní obtíže.
Mnoho společných zájmů patrně neměli – o pět let starší Jan a mladší Václav, synové Adama Budovce.
Na pouti naší historií jsme narazili na pozoruhodnou postavu rytíře Jindřicha Michala Hýzrleho z Chodů.
„České království, věru prastaré, jest uzavřeno hranicemi Německa, na východě má Moravu a část Slezska, na jihu se stýká s Rakousy a Bavory a na západě s krajem norickým.“
