Ještě je pořád zima roku 1422, do Prahy se vracejí husitští vítězové od Kutné Hory, Habrů a Německého Brodu, ale v zemi české, najmě v jejím hlavním místě klid pořád není.
Vítáme vás v mrazivém Českém království, což není žádná dějinná metafora, nýbrž konstatování povětrnostní situace v lednu roku 1422.
Jak už jsme si v těchto dobách zvykli, čeká nás práce polem. Což neznamená zemědělskou práci, ale činnost mnohem méně mírumilovného charakteru.
Setkáváme se po 219., jsme uprostřed revoluce řečené „husitská“, uprostřed roku 1421, leč uprostřed nikoli království, ale na jeho severozápadním pomezí.
„Nejjasnější králi, jak Vaše Milost ve svém listě jest položila, byli-li by kteří neřádové, že je Vaše Milost chtěla opraviti v království a koruně české.“
Na své pouti českou historií jsme dorazili do roku 1421. Je to důležitý letopočet, který o mnohém budoucím rozhodl.
Pikarti vznikli počeštěním francouzského slova „beghard“. Beghardi byli už ve 12. století příslušníky náboženské sekty.
Na toulkách naší historií jsme se dostali na konec roku 1420, ve kterém se nové síle na české politické scéně dostalo několika vítězství, a ta jí značně zvedla sebevědomí.
22. srpna 1420 hejtman Jan Žižka (řečený zatím z Trocnova, v budoucnu přibude k Trocnovu ještě „z Kalicha“) se vydal spolu se svými lidmi z Prahy.
Ocitáme se v mezidobí, kdy už jedna bitva, na Vítkově hoře, byla vybojována, a druhá, mnohem větší, na jiném pražském návrší, na Vyšehradě, se teprve chystá.
Je červenec 1420 a v Praze se schyluje k bitvě. Vlastně u Prahy, neboť ona bitva se má odehrát na dohled od pražských hradeb směrem východním.
„Pan Čeněk z Vartemberka vida, že Pražané nemohou dobýti Vyšehradu, tajně jednal se svou radou, že by vydal Pražský hrad do rukou uherského krále Zikmunda.“
„Mikuláš z Husi, Jan Žižka, Chval Řepický a Zbyněk z Buchova zvoleni jsou za starší, jejichž rozkazu měli poslušni býti ti, kteří se přiznávali ke straně táborů.“
Zveme vás do kraje v jižních Čechách, tak asi na půlku cesty mezi Strakonicemi a Pískem, nedaleko Štěkně, Kestřan, Cehnicí a Putimi, do sousedství obce Sudoměře.
„30. července roku 1419 byli purkmistr a někteří konšelé Nového Města shozeni z Novoměstské radnice a ukrutně ubiti a usmrceni.“
„V ty doby nacházíme Žižku nejednou co opovědného nepřítele pana Jindřicha Rožmberského a zároveň také města Budějovic. Jaká to byla příčina, nevíme.“
Tato schůzka, jakož i několik následujících v řadě, jest věnována člověku, bez jehož jména si české dějiny nelze představit, i když on sám v nich hrál roli ani ne pět let.
„Kvésti bude víra. Růst bude spravedlnost. Nebude na zemi nižádného kralování neb panování. Úroky i daně přestanou. Neb všichni budou rovni co bratří a sestry.“
