Olga Scheinpflugová

... tak vzpomínala na setkání s Karlem Čapkem, svým pozdějším mužem herečkaOlga Scheinpflugová (3.12. 1902 - 13.4.1968). A jestliže jsem nezdůraznil, že byla taky spisovatelkou, autorkou básní a několika dramat - bylo to jen proto, že se jí vlastní literární svět v mnohém otevřel právě až seznámením s Karlem Čapkem. Kolik jen odborných diskusí probudil Český román - asi nejznámější a stěžejní dílo Olgy Scheinpflugové! Jaká škoda, že se stejné pozornosti nedostalo i jejím pamětemByla jsem na světě. Nestačila je už dokončit, ale přesto i jako literární torzo je to dodnes nesmírně zajímavé a poutavé čtení nejen o hereckém světě. (I když v tomto směru je to vlastně velmi zajímavá a osobitá galerie malých portrétů, skic a náčrtků, popisu života a práce hereckých kolegů.) Když se v roce 1935 Olga Scheinpflugová provdala za Karla Čapka, stejně jako o tři roky později, když hrála Mimi v Čapkově Loupežníkovi, byla už herečkou, o které se vědělo, že umí, a že je na divadle doma. Začínala ve Švandově divadle na Smíchově a přes Vinohradské divadlo vedla její cesta až do Národního divadla - jehož členkou byla téměř čtyřicet let. Jeden z nejstarších zvukových záznamů dramatického umění Olgy Scheinpflugové je z r. 1937 a patří monodramatu Lidský hlas Jeana Cocteaua.

ak už to v hereckém životě bývá, byla také Olga Scheinpflugová jako herečka odkázana do rukou přízně režisérů a plánů divadelní dramaturgie. Zvlášť na konci čtyřicátých let to jako vdova po pravicovém spisovateli Karlu Čapkovi v tomto ohledu neměla vůbec jednoduché. Jednou provždy byly zapomenuty okamžiky a chvíle, kdy si mohla vybírat z domácího i světového repertoáru. A přece znovu, i v těch nejmenších rolích dokázala, jakou je herečkou. A možná ještě víc než kdykoli předtím, objevila s tolika nejrůznějšími životními zkušenostmi právě ve zralém věku schopnost najít ve svých divadelních postavách to nejdůležitější. Taková byla její chůva v Shakespearově Romeovi a Julii, nebo role v Hrubínově Křišťálové noci. Básník František Hrubín tehdy herečce napsal: To není moje bába Strunová, je Vaše. Bez Vás by byla moje hra na obě oči slepá.

S Národním divadlem se Olga Scheinplugová rozloučila v Giraudouxově Bláznivé ze Chaillot, když roli, po které tolik toužila, jí coby divadelní a životní finále nabídlo až Divadlo na Vinohradech. Byla to poslední poklona nejen divákům, ale především oddané věrnosti věcem, životu a myšlenkám svého muže - titulní role v Čapkově Matce. V té době byla ovšem pro celý národ díky Jaroslavu Dietlovi rozšafnou ženskou ve výčepu, obětavou hospodskou Eliškou v seriálu Eliška a její rod. A protože Olga Schenpflugová nikdy nepatřila mezi známé televizní a filmové herečky, mohlo by se zdát, že se tu najednou objevila nová hvězda. Byla přirozená a spontánní, tak opravdová, že si ji diváci zamilovali, protože hranice televizní obrazovky se v roli Olgy Scheinpflugové vytrácela, jako by tam snad ani nikdy nebyla. Zdálo se, že ta pravá chvíle v herectví Olgy Scheinpflugové teprve přijde a že tobude zasloužená korunovace celoživotního usilí. Dlouho nemocné a tolik namáhané srdíčko, ale rozhodlo jinak. Olga Scheinpflugová zemřela na jaře r. 1968. Alespoň po smrti byla oceněna titulem národní umělkyně. Oficiální dekret prezidenta republiky tak na poslední chvíli jen potvrdil to, co bylo zřejmé už dávno - Olga Scheinpflugová patřila k těm vyvoleným a talentovaným herečkám, jejichž umění je divákům srozumitelné a blízké a našlo své vrcholy v nejrůznějších odstínech a podobách.

ČRo 2 - Praha, Dobré jitro, po - pá 7.35