Eduard Cupák
Byl to profesionál, mistr před mikrofonem v rozhlase i v dabingu. Měl velké charisma, které tu zůstavá, i když on tu už s námi není. Přátelství a přátelé pro něj byli vším. Byl to rytíř čistého a upřímného ducha v době, která takovým vlastnostem vůbec nepřála. Jan Kanyza
Nejen Makového mužíčka Františka Nepila, ale stejně tak třeba i loupežníka Rumcajse (v důstojném nástupnictví po Karlu Högerovi), a mnohé další postavičky pohádkového světa dnes důvěrně známe dík Eduardu Cupákovi (10.3. 1932 - 23.6.1996). Pro filmové diváky zůstane jako nezapomenutelný symbol mládí v Krškových filmech podle literární předlohy Fráni Šrámka, na divadle to byl např. Don Rodrigo v Corneilově dramatu Cid. Velkou a samostatnou kapitolou je rozhlasové herectví Eduarda Cupáka. Z jeho nejvýznamějších rozhlasových rolí připomínám alespoň Pierre Bezuchova z Tolstého Vojny a míru, Radzinského Lunina nebo Fausta v rozhlasové adaptaci Goethova Urfausta - mimochodem, jaká je to životní a umělecká náhoda - dva roky předtím na jevišti MDP vystupoval Eduard Cupák ve stejné hře v roli Mefistofela; jeho partnerem byl tehdy Viktor Preiss, rozhlasová verze je naopak svědectvím umělecky vynikající Cupákovyspolupráce s Rudolfem Hrušínským. Stejně jako v televizním a filmovém dabingu patřil Eduard Cupák i před rozhlasovým mikrofonem k vyhledávaným interpretům V roce 1970, když Česká televize odvysílala britský tv. seriál Sága rodu Forsythů, psaly mu posluchačky podobné dopisy, jaké mohl číst např. po uvedení rozhlasové úpravy Exupéryho Malého prince. Díky vám, že pomáháte svým hlasem léčit... nebo ...teprve Vaší zásluhou jsem začala chápat hloubku a pravdivost Exuperyho příběhu... Cupákovo hlasové herectví bylo jen zdánlivě prosté a jednoduché, režiséři, kteří s ním pracovali ve studiu by mohli nejlépe dosvědčit, čím vším byla vykoupena cesta ke konečnému výsledku, který posluchači tolik oceňovali. Byly to hodiny plné pochybností, rozhovorů a hledání té správné podoby rozhlasové role. Byly to chvíle naplněné vším, co z obyčejného rutinéra dělá mistra a skutečného profesionála.
V roce 1981 natočil Jiří Horčička rozhlasovou adaptaci Haileyho Letu do nebezpečí. Eduard Cupák v ní vystupuje v roli bývalého vojenského pilota George Spencera, který je na palubě moderního dopravního letadla jediným, kdo může převzít jeho řízení v okamžiku hromadné otravy obou pilotů a většiny cestujících. Eduard Cupák dal svému Spencerovi jen pouhým hlasem všechno, co ta postava potřebovala. Nervozitu, obavy, odpovědnost, ale i naději. Jak napsal divadelní historik Jindřich Černý: Let do nebezpečí byl skutečným rozhlasovým hitem, který dodnes posloucháte téměř bez dechu.
Jindřich Černý: Eduard Cupák - Let do nebezpečí: Čtvrtou Horčičkovou inscenací roku 1981, na níž se herecky podílel Cupák, byl senzační pětidílný letecký thriller podle Arthura Haileyho Let do nebezpečí. Byl to dramatický příběh nočního letu nad Kanadou, při kterém došlo k hromadné otravě cestujících i obou pilotů a řízení letadla se musel ujmout cestující obchodník s auty George Spencer, bývalý válečný stíhací letec, který ovšem už dvacet let v pilotní kabině neseděl a vůbec nic nevěděl o řízení mohutných moderních dopravních letadel. V sugestivně zvukově zpracované Horčičkově inscenaci hrál Cupák právě tohoto pilota. Dal mu všechnu nerovnost svého hlasu, včetně hysterických výbuchů bezmoci, zoufalství a vzteku a vytvořil plastickou postavu zralého muže, který se vší odpovědností, ale bez sebemenší stopy patosu, přijme úkol, daleko přesahující jeho síly, a úspěšně ho splní. Měl ovšem stejně perfektní partnery: Luďka Munzara, který hrál zkušeného pilota, řídícího z letiště ve Vancouveru počínání svého nezkušeného kolegy ve vzduchu, Gabrielu Vránovou v roli letušky Janet a Jiřího Adamíru v roli Spencerova spolucestujícího, doktora Bairda.Inscenace se dočkala několika opakování, vyšla na gramofonové desce, která byla okamžitě rozprodána - prostě skutečný rozhlasový hit, který dodnes posloucháte téměř bez dechu.
ČRo 2 - Praha, Dobré jitro, po - pá 7.35