Zveme vás do kraje v jižních Čechách, tak asi na půlku cesty mezi Strakonicemi a Pískem, nedaleko Štěkně, Kestřan, Cehnicí a Putimi, do sousedství obce Sudoměře.
„30. července roku 1419 byli purkmistr a někteří konšelé Nového Města shozeni z Novoměstské radnice a ukrutně ubiti a usmrceni.“
„V ty doby nacházíme Žižku nejednou co opovědného nepřítele pana Jindřicha Rožmberského a zároveň také města Budějovic. Jaká to byla příčina, nevíme.“
Tato schůzka, jakož i několik následujících v řadě, jest věnována člověku, bez jehož jména si české dějiny nelze představit, i když on sám v nich hrál roli ani ne pět let.
„Kvésti bude víra. Růst bude spravedlnost. Nebude na zemi nižádného kralování neb panování. Úroky i daně přestanou. Neb všichni budou rovni co bratří a sestry.“
„A když se stalo, že král Václav zemřel, hned nazítří, ve čtvrtek, vrhl se vzteklý dav, který se už neměl čeho bát, na kostely, ve kterých nepodávali pod obojí způsobou.“
„Zpráva o krvavém povstání v Praze donesla se rychle na hrad kunratický. Král Václav vztekem ani vzpamatovati se nemoha, přísahal, že hrozně mstíti se chce.“
„30. července 1419 purkmistr a někteří konšelé Nového Města, nepřátelé přijímání z kalicha, ohavně byli shozeni z Novoměstské radnice a ukrutně ubiti a usmrceni.“
Bylo to sotva pár let po Janu Husovi (tedy přesně už někdy v roce 1402), co se ocitl v Praze kazatel Mikuláš. Tento muž je pravděpodobně totožný s Mikulášem z Drážďan.
Právě jste spolu s námi dorazili při společných Toulkách českou minulostí na schůzku s pořadovou číslovkou „dvoustá“.
„Jest opravdu velice litovati, že duch onoho věku nejen dovolovaly, ale žádaly plápolavých obětí – i mrav sebeosvícenější vázán bývá často měrou a pravidly věku hrubého.“
Stále ještě přežívá domnění, že zástupci bezmála všech větších i menších evropských států a universit se sjeli do Kostnice jen proto, aby vyhladili hlavy českého kacířství.
Pozvali jsme vás na schůzku s mistrem Jeronýmem Pražským, jenž přijel do města u Bodamského jezera bojovat za život svého přítele a kolegy Jana Husa.
„Roku 1407 byl Jeroným z Prahy přijat do počtu mistrů pražské university, vysvětit se však nedal. Měl také veliký podíl na vydání Dekretu kutnohorského 18. ledna 1409.“
„Sníh, led, déšť – tři jména, vše však přesto jedno: tak i ve třech osobách Bůh jest toliko jeden, je otec se synem a duch, jenž současně je jimi vdechován.“
„Mezi návštěvami, jichž se dostalo Husovi v Kostnici, překvapil ho také mistr Křišťan z Prachatic. Slzy zalily vězňovy tváře, když uzřel náhle před sebou drahého přítele.“
„Pane Ježíši Kriste, tuto ukrutnou smrt pro tvé evangelium a kázání tvého slova chci velmi trpělivě a pokorně vytrpěti. Odpustiž, prosím, všem mým, nepřátelům!“
Léta Páně 1415, pátý den měsíce července, v pátek po Prokopovi, urození páni Václav z Dubé a Jan z Chlumu byli posláni od římského a uherského krále Zikmunda do Kostnice.
