Před sebou máme další výpravu do doby, v níž nad námi panoval (i když již nikoli u nás) Habsburk Leopold, toho jména První.
Česká hudba měla v 17. století tři pozoruhodné skladatele: Kryštofa Haranta z Polžic, Adama Michnu z Otradovic a Pavla Josefa Vejvanovského.
I když tento seriál zahrnujeme stále pod název Toulky českou minulostí, čas od času nám do něj vstupují dějiny zemí velice vzdálených.
Na příkladu tragického osudu děkana Kryštofa Aloise Lautnera budeme zkoumat pravdivost letité myšlenky: „Odvážný musí mít hlavu. Čím by později zaplatil?“
Sedmnáctý listopad je v české historii spojen především se studentstvem - konkrétně s manifestacemi, při nichž na sebe mládež vzala roli nositele svědomí národa. V ...
Palackého náměstí v Praze 2 se stane místem, kde se budou moci konat veřejná shromáždění bez ohlášení. S konečnou platností o tom dnes rozhodli pražští radní. Obdob...
V seriálu Toulky českou minulostí jsme se na 490. schůzce věnovali honu na čarodějnice. Je nám líto, ale na svém putování naší historií nemůžeme nic vynechávat.
Tentokráte jsme se snažili, abychom vám přiblížili, kterak a proč poznamenal země Koruny české (poté, co zachvátil velký kus Evropy)... ne, nikoli... nebyl to mor. ...
Když jsem se v zeleném háji procházel v měsíci máji, přeplavil přes moře velký na ostrov převelmi pěkný, abych spatřil ptactva zpívání.
Byl dusný červencový podvečer. Smrákalo se, ani zavanutí. Ani lístek se nehnul na kvetoucích lípách. Pojednou v sraženém zástupu, šerém jako v jedno slitém rudě prošlehlo.
Když dvě líčka rozvažuji, dvě růže spatřuji, jež se nad krev červenají, nad sníh bělejí. Ne tak malíři malují, ne tak růže v poli stojí, voní ty růže chutněji, liběji.
Na této Toulce českou minulostí uzavřeme příběh jednoho z těch, kteří vstoupili do legend. Ba možno tvrdit, že daleko více než v realitě se jistěji pohybujeme v akci.
23. února 1693 byli Chodové svoláni na nádvoří trhanovského zámku. Krajský hejtman křikl, aby poslali nahoru do sálu své důvěrníky, že jim řeknou císařovo rozhodnutí.
Příběh chodských rebelantů nás zavede do rodiště muže, který je pokládán za jejich vůdce, byť nebyl ani rychtářem, a zdá se, že ani gramotný nebyl.
Majetek pánů Lammingerů z Albenreuthu nebylo původně žádné velké terno. K jejich svatokřížskému manskému statku patřily všehovšudy – pouhé dvě vesnice.
„Za dob pokojných chodili Chodové po pomezí a dbali, aby sousedé Němci hranic našich neztenčovali, hvozd český bez práva nemýtili a vůbec pychu se v něm nedopouštěli.“
Ačkoli jsme přistáli ve druhé polovině 17. století, tak se ještě předtím musíme odtud vydat časem nazpátek až do roku 1040, kdy u nás vládl kníže Břetislav I.
Rok 1680 byl pohnutý. Což v praxi znamenalo, že se rebelovalo.
