Gottwaldovi muži
Po této knize sáhne v první řadě ten, kdo sledoval televizní dokument nazvaný stejně jako kniha z produkce vydavatelství Horáček - Paseka Gottwaldovi muži. Tematický objem knihy je však samozřejmě obsáhlejší; kromě samotného Gottwalda se zde setkáme s Rudolfem Slánským, Alexejem Čepičkou, Antonínem Zápotockým, Václavem Kopeckým a Antonínem Novotným - šesticí "nejmocnějších lidí" , jak se praví v textu na záložce, lidí, kteří zásadním způsobem ovlivnili českou skutečnost v druhé polovině dvacátého století.
Text o více než třech stovkách stran obsažené portréty směruje k odpovědi na otázku, proč právě oni? Náznak odpovědi nalezneme již v úvodu k textu; nebyla to moudrost, odvaha, natož ideál, co vedlo jejich cestu vzhůru, ale lest, která "prostupovala jejich životy jakožto princip". Lest vyrostlá z přízemních pohnutek nemohla sledovat jiný než osobní prospěch. I v této formulaci z krátkého úvodního textu se již skrývá varování, neboť takovéto pohnutky a takovíto lidé zdaleka nepatří pouze nedávné a neblahé minulosti. Prvním ze sledované šestice těch, kteří nesli největší odpovědnost za poměry vytvořené po únoru 1948, je samozřejmě sám Gottwald. Název jeho medailonu zní Diktátor bez suverenity. Jeho cesta k moci, ba co víc, cesta k proměně v modlu, byla podle autorů knihy "vzácně vyrovnaná ..., bez vážnějších výkyvů". Chudý nemanželský chlapec, truhlářský učeň ve Vídni, milovník Jiráska, kanonýr na frontách první světové války a dezertér v jejím závěru se ve čtyřiadvaceti letech rozhodl pro politickou kariéru. Budování strany, Vznik Národní fronty, Tři roky ve vládě - to jsou názvy podkapitolek, vlastně stupínků, po nichž Gottwald dostoupal k únoru, na Pražský hrad a hlavně k tomu, co nastalo POTOM. Politické procesy, v nichž nikoliv soud, ale právě on, jak zdůrazňuje text, v poslední instanci rozhodoval o životě a smrti. Své vlastní smrti napomohl mimo jiné nezvladatelnou závislostí na alkoholu; podle Zdeňka Fierlingera nebyl po roce 1948 schopen stranu řídit. Tím, na koho strana spoléhala, byl Rudolf Slánský, proto se právě on na nás usmívá z fotografie uvádějící druhý medailon s titulem Zavražděný tajemník. Z naší šestice byl jediným, kdo svou příslušnost k nejmocnějším nepřežil. U něho, podobně jako u následujících portrétů, z raných biografických údajů poznáme jen to nejnutnější, což je zejména první seznámení s komunistickým hnutím. Těžiště textů pak spočívá ve sledování kariérního postupu - ostatně všichni jsou přece jenom Gottwaldovi muži. Po Slánském se seznámíme s Největším z kariéristů, jímž je Gottwaldův zeť a ministr obrany Alexej Čepička. Následuje Tribun lidu, který se bál, tj. Antonín Zápotocký - "lidový" prezident a spisovatel. Nestydět se za komediantský původ je kapitolka o vrchním ideologovi strany Václavu Kopeckém a povedenou společnost uzavírá Aparátčík, šestý medailon patřící Antonínu Novotnému.
Citáty, jimiž jsou všechny texty hojně proloženy, pocházejí z archivních fondů, za každou kapitolou řádně uvedených. Nechybí ani jmenný rejstřík a velmi zajímavá, kvalitně provedená fotografická příloha, která nejen podporuje zvolené charakteristiky, ale nepřehlédnutelnou "idyličností" záběrů (kupř. Novotný za radostného přihlížení pionýrů se zápalem hry v oku vrhá míček) vytváří polaritu té zvláštní doby, skrývající za radostnými plakáty krutý a bolestný škleb. Konečně poslední zajímavost. Nejenže se na zadním přebalu knihy dozvíme základní fakta o autorech, historikovi Karlu Kaplanovi a publicistovi Pavlu Kosatíkovi, ale Kaplanova výpověď coby interwiev s Kosatíkem tvoří stejnorodý, sedmý medailon, ovšem z pohledu toho, kdo byl stranou v normalizačních letech odstaven a razantně poučen, jak se neposlušnost trestá. Na každý pád je kniha o Gottwaldových mužích užitečným počinem vydavatelství Paseka.
Karel Kaplan - Pavel Kosatík: Gottwaldovi muži. Paseka, 2004, 368 stran.
Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.
