Gombo i napodruhé (Údolí bílých skal - Beliin Tsagaan Khad, sobota 9. července 2005)

Pátrání po dalším hnízdě jsme začali proti proudu řeky. Sotva znatelnou cestou jedeme po suchém úbočí nepříliš širokého údolí. Potkáváme tři mladé mongolské jezdce, zastavujeme na kus řeči, ale jak poznamenává Gombo, ti o čápech nic nevědí. Je třeba se poptat starších domorodců. K tomu máme brzy příležitost v menším vedlejším údolí, kam odbočujeme kvůli kontrole skalních útesů s různými hnízdy dravců a doplnění vody z drobného potůčku stékajícího z úzké rozsedliny. Kousek odtud stojí jurta s ohradou pro dobytek, za chvíli přichází místní stařešina. Asi sedmdesátiletý muž v typickém mongolském oděvu se dává do rozpravy s Gombem, neodmítne nabízenou cigaretu, ale o čápech se mnoho nedovíme. Nad obrázkem v naší brožuře přikyvuje, že takového ptáka už viděl, ale je to dávno. Během naší návštěvy se strhla prudká bouřka, která svlažila celé údolí.

Pokračujeme asi dva až tři kilometry dále proti proudu řeky, která se stáčí mírně vlevo. Stále máme oči upřené do rozsedlin, skalních stěn a výstupků, kde jsou bílými stříkanci trusu označena buď hnízda, či odpočinková místa dravých ptáků, a věříme, že i čápů. Míjíme další jurtu se stádem koní a po levé straně se objevuje zpět ubíhající skalní stěna s hnízdem uprostřed. Zvedám k očím dalekohled a v okamžiku, kdy v něm zahlédnu čapí mláďata, už slyším Gombovo "jupííí", doprovázené vítězným posunkem. Viděl obsazené hnízdo čápa černého zase první!

Gombo s brožurou v ruce zpovídá pastevce|foto: Jan Schlindenbuch

Asi dvacet metrů vysoká a trochu převislá skalní stěna vyzkoušela naše lezecké dovednosti a pevnost horolezeckých skob, které držely jisticí lano. Navíc hnízdo bylo poměrně malé a dvě odrostlá mláďata se v něm sotva srovnala. Kusy starých hnízd se válely pod skálou, takže jsme klacky využili a hnízdo trochu zvětšili, aby sklopka přesně kopírovala okraj hnízda.

V sobotu ráno si dospělí čápi dali s krmením mladých trochu načas, první se objevil po půl deváté, ale jen poseděl opodál hnízda, kde se čistil a vůbec nereagoval na žadonění dvou hladových potomků, a zase odlétl. Druhý se objevil asi po hodině, usedl na vrcholu skály a po chvilce elegantním obloukem přistál přímo na přistavěný okraj hnízda. Dálkově ovládaná sklopka mu už nedovolila odletět.

"Náš" druhý letošní mongolský čáp právě odlétá s vysílačem do světa|foto: Jan Schlindenbuch

Asi po dvou hodinách již odlétá s vysílačem na zádech dolů po řece, nechává bez povšimnutí skálu s hnízdem i blízkou jurtu a mizí v údolí.