Garfield se vybarvuje

12. leden 2009

Ačkoliv na stránkách komiksů hrdinové létají nadpřirozenou rychlostí, zachraňují nevinné a vypadají, jakoby i při spánku makali v posilovně, jednou z nejpopulárnějších postaviček je tlusťoch, lenoch a nenažranec. Kocour Garfield navíc terorizuje ty hodné a s radostí se jim vysmívá. Co na to čtenáři? Milují ho a obdivují. U nás může začít další kolo oslavných ód, jelikož sebrané příběhy vychází poprvé barevně.

Sadistický, sobecký, arogantní, cynický a legendární Garfield se poprvé objevil 19. června 1978. Jeho duchovní otec Jim Davis ho pojmenoval po svém dědovi Jamesi Garfieldu Davisovi a přidělil mu vlastnosti ze zvířecího i lidského světa. V současnosti 63letý autor vyrůstal ve společnosti pětadvaceti koček, tudíž není divu, že měl pro vytvoření populárního kocoura ty správné předpoklady. Komických výstupů odpozoroval opravdu neskutečné množství a jelikož je zvládnul i precizně zakomponovat do formy komiksu, našel si ve velmi krátkém čase silnou čtenářskou základnu. Natolik silnou, že se příběhy s oranžovým tlusťochem zapsaly do Guinnesovy knihy rekordů jako nejdéle pravidelně tisknutý kreslený seriál.

I v tuzemsku se Garfield objevoval každý den v novinách, ale komu by se chtělo louskat krátké stripy po jednom. Nakladatelství Crew vydává všechny příhody pěkně pohromadě a nyní se opět hlásí o pozornost první dva díly Garfield přibírá na váze a Garfield v nadživotní velikosti. Oproti svým předchůdcům jsou ale tentokrát pospolu v první celobarevné knize s prozaickým názvem Garfield se vybarvuje.

Garfield se vybarvuje

A nutno říci, že barevné provedení kocourovi sluší. Na vtípkách samozřejmě nic nemění, u nich je stále nejpodstatnější kvalitní překlad Filipa Škáby, ale nepopiratelně dopomáhá k milejší atmosféře. S pestrobarevnými obrázky se snadněji necháte unést vším tím Garfieldovým mlácením, ničením a hraním. Také filozofické komentáře v sobě hned mají více elánu, když se oprostí od černobílého hávu.

Pozadí jednotlivých příběhů jsou ve většině případů dělána jednotnou barvou v jemných odstínech, což je celkem ideální způsob, jakým ponechat dominantní pozici textům. Coloring má přeci jen doplňkovou funkci, a tak scénky fungují obstojně, když má postel (pult, stůl, zkrátka cokoliv, na čem Garfield figuruje) ve všech okénkách stejnou barvu a mění se pouze ona pozadí. Proto poněkud zklame pár stripů, jenž tento styl ignorují. Jedno políčko se žlutým pozadím a fialovou podlahou, další přesně opačné a třetí znovu v prvotní formě možná připomíná filmový způsob, jak znázornit postavu na drogách, ale u Garfielda to líbivé pocity opravdu nevytváří. Je to pouze niterná výtka, která neničí výsledek z hlediska zábavy, ale vysadit čtenáře z koncentrace dokáže.

Garfield se vybarvuje

Garfield stále patří mezi největší sympaťáky, na které můžete na komiksových stránkách narazit. Glosování okolního dění mu už v letech 1979 a 1980 šlo perfektně, a tak se při pročítání prvotních urážek Odieho a páníčka Jona budete minimálně potutelně usmívat. V tomhle kocourovi se totiž může najít takřka každý. Nemusíte být chovateli koček, abyste si užili vtípky vytvářené z naprosto běžných situací.

Garfield se vybarvuje

Pakliže ještě nejste majiteli úvodních knih, Garfield se vybarvuje je ideální způsob, jakým si je obstarat. Krom barevného provedení se mezi novinku počítají i bytelné pevné desky, tudíž má obtloustlý mazlíček konečně vydání korespondující s jeho velikostí. A pro ty, co již příběhy vlastní v černobílé podobě, mám jeden tahák nakonec. Novinka obsahuje i několik dosud nevydaných stripů!

Garfield se vybarvuje, scénář a kresba Jim Davis, překlad Filip Škába, nakladatelství Crew, 2008, 192 s.

autor: Martin Čuřík
Spustit audio

Více z pořadu