Fotografie vězňů ghetta Terezín i transportu ve Veletržní ulici jsou objevem století, vystaveny jsou na nádraží Praha-Bubny
Památník Ticha v budově nádraží Praha-Bubny hostí od úterý několik výstav o holocaustu Židů. Představují mimo jiné unikátní a dosud neviděné snímky z prostředí ghetta Terezín a také nově objevené snímky židovského transportu z Veletržní ulice, který pak odjel právě z nádraží Praha-Bubny.
Nové výstavy jsou instalovány v dosud nenavštěvovaných podkrovních prostorách nádraží Praha-Bubny. Slovo má ředitel Památníku Ticha Pavel Štingl.
Pavel Štingl: „Jsou to výstavy, kterými dílem navazujeme na naše už rozjeté cykly, což jsou Stigmatizovaná místa Evropy, a dílem navazují na naše archivní objevy, které se zrovna letos podařily. To je úplná náhoda, že se nám najednou objevily věci, které úplně zbořily bílá místa v archiváliích Terezína a této trasy pražských transportů.“
Jeden ze souborů obsahuje zhruba 40 fotek z ghetta Terezín a pochází ze sbírky Milana Weinera.
Pavel Štingl: „Album pochází úplně nečekaně a paradoxně z rodiny jedné naší kolegyně. Ten děda, který umřel už v roce 1969, byl poválečný novinář, pravděpodobně uměl fotit, už když byl v Terezíně, ale bohužel patřil také k těm, kteří o tom vůbec nemluvili. Takže on ty fotky prý, podle legendy, vypašoval v podobě negativů z toho ghetta, po válce je zvětšil, nastrkal do toho alba a tím to pro něj skončilo. Nikdo o tom nic neví, nikdo neví, co je to za lidi na těch fotkách. Tak se pokusíme teď k tomu aspoň něco objevit. Ale podle třeba paní Šplíchalové, což je historička Židovského muzea v Praze, je to opravdu objev století! Terezín neměl fotografa, který by uvnitř fotografoval lidi.“
Velmi zajímavé jsou také fotografie židovského transportu z Veletržní ulice.
Pavel Štingl: „Jsou tady dvě fotografie, které objevil ve svých vlastních sbírkách Jaroslav Čvančara. Jejich bizarní pointou je, že on není schopný dohledat, odkud k němu přišly, protože on je sběratel fotografií, přičemž někdy přebírá celé pozůstalosti. Objevil to úplnou náhodou, když se probíral nějakými starými krabicemi s velkým množstvím fotek, kterým zřejmě dřív nepřikládal velký význam, až přišel za mnou a pár dalšími lidmi, kteří se zabývají touto historií, a říkal: Mám tam nějaké lidi, mají hvězdy, nesou zavazadla – vypadá to na transport, možná to bude Plzeň. Já jsem se na to koukl, a protože jsem vyrostl v této ulici, která křižuje Veletržní, jíž ty transporty procházely, tak jsem okamžitě poznal ty domy. Je to unikát! Je to pozoruhodné v tom, že se najednou objeví něco, o čem se ví, že se dělo, že tam čtyři roky procházely ty transporty, neuvěřitelné množství lidí takhle tudy prošlo – a najednou máme fotku!“
Další výstava má název Babí Jar a jejím Autorem je Karel Cudlín. K tomu Pavel Štingl uvádí.
Pavel Štingl: „On často jezdí na Ukrajinu a pořizuje tam snímky, které hodně kopírují místa paměti. Babí Jar je ukrutné místo svou historií – tam v jednu chvíli zahynulo na 30 tisíc lidí v jedné rokli.“
Výstava Latentní obrazy Terezína zachycuje různé nápisy a obrazy, které na stěnách zanechali vězni ghetta Terezín. Autorem fotografií je Richard Homola.
Richard Homola: „Nejsou to jen rytiny. Po domech buď ve sklepích nebo na půdách jsou tužkou psané nápisy, třeba jména. Nějaké velké rozepisování tam většinou není, jako větší rozepis se našla v holandštině básnička o štěnicích, taková docela žertovná. Jsou tam malby, třeba Hradčany, ale nejbolavější bylo to, co má něco do činění s dětmi.“
Další dvě výstavy připravil Polský institut Praha. Jedna má název Pasy pro život a druhá Spolu v bublinách.
