Finanční krize jako krize důvěry

13. říjen 2008

Na všem okolo nás je možno nalézt jak pozitiva tak i negativa. Tak je tomu i ve věci, která se dostala do obecného povědomí pod názvem "finanční krize". Kladem je například už fakt, že tato krize přišla dříve, než by mohlo být pozdě na její léčení. Abychom se však dobrali dobrých a špatných stránek krize, musíme si probrat vývoj, kterým se tento stav vytvořil.

Při rozboru příčin a následků finanční krize se musíme vrátit do Spojených států do doby o více než 40 let zpět, kdy se banky začaly úzce specializovat. Některé bankovní ústavy se stávaly téměř výhradně hypotečními či investičními. Banky tohoto typu fungují převážně s cennými papíry či hypotečními zástavními listy bez potřeby většího množství hotových peněz. Účetní hodnota těchto domů může být vysoká, ale je buď v nemovitostech jim zastavených nebo akciích, které do nich vložili investoři. V případě potřeby hotových peněz jsou proto závislé na obchodních bankách, které jim poskytují krátkodobé úvěry. Heslo vlád USA ze sedmdesátých let minulého století "hypotéka pro každého" vedlo k tomu, že se zmírnily podmínky pro jejich poskytování: Na úvěr na bydlení dosáhli i ti zájemci, kteří by jinde nedostali ani půjčku na novou skříň. Investiční banky za účelem vyššího zisku pro sebe i své klienty se pouštěly do riskantních obchodů. Není proto divu, že první krachy zasáhly právě tyto banky. Fannie Mae a Freddie Mac zastupují hypoteční trh, Lehman Brothers a pojišťovna AIG zase investiční firmy.

Urychlení pádu přinesl i bankovní produkt, který se před krizí stal hitem, tak zvaný "swap". Jedná se listinu, kterou se jedna banka druhé zaručuje za klientův úvěr, kdy se ukáže jako nevymahatelný. Neopatrné rozdávání hypoték a obchodování se swapy roztočilo kolotoč, který se zadrhl v okamžiku, kdy narostl počet neplatících klientů hypoték. Banky začaly požadovat výplatu svých pojistek zaručených swapy a některé ústavy otřes neustály. Jedny proto, že skutečně nebyly kapitálově dostatečně silné, jiné a těch je většina, protože se veřejnost dozvěděla o jejich ztrátách a v panice je vzala útokem. Této situace plně využívají velké komerční banky, které jsou schopny pohltit banky v úpadku. Příkladem může posloužit Bank of America, která získala legendu Wall Streetu Merrill Lynch nebo JP Morgan Chase, která koupila Washington Mutual v tentýž den, kdy tato spořitelna ohlásila bankrot. V tom nacházíme potvrzení faktu, že nejsou všechny banky nakaženy hypotečním virem ani jeho mutací v podobě cenných, v této době již téměř bezcenných, papírů z něho odvozených. Tedy opět jeden z objevených kladů, které krize odhalila.

Pavel Kohout, ředitel pro strategii společnosti Partners uvádí, že výše původní chybějící částky se blížila pouze třem stům miliard dolarů, což jsou dvě procenta hrubého domácího produktu Spojených států. Problémem je nepřehledná rozptýlenost špatných úvěrů a s nimi souvisejících cenných papírů. Každá banka proto preventivně nedůvěřuje svému obchodnímu partnerovi a pro jistotu omezí své úvěrové obchody. Pokud se tak chová většina bankovních ústavů, nastává útlum mezibankovního trhu a nedostatek likvidity, tedy hotových finančních prostředků. Následují pády slabších, což vyvolá mezi ostatními stav blízký panice, která se přenese i na investory a střadatele. Ti v obavě o své úspory požadují okamžitou výplatu vkladů a nutně dochází k dalším krachům. Pomoc, kterou napodruhé Kongres odsouhlasil, přichází v době, kdy již nemoc plně propukla, místo aby k léčení došlo již při prvních příznacích. Proto stažení miliardových částek korun Českou národní bankou z oběhu se ukázal jako vhodná prevence.

Strach naprosto nelogicky nejvíce ovlivní drobnější střadatele a investory v malém, kteří se vrhnou vybrat své vklady. Protože je jich veliké množství, brzy dojdou hotové peníze a banky je musí zajišťovat u jiných zdrojů nebo se samy hroutí. Málokterý střadatel si uvědomí, že je a bude jeho vklad plně garantován do jisté výše, kterou Evropská unie doporučuje alespoň na 50 tisíc eur, což v korunách je částka blízká jednomu a čtvrt milionu korun. Neštěstím bývá, že někteří politici zneužívají krizi ve svůj prospěch a posilují paniku, místo aby odpovědně vysvětlovali ekonomické zákonitosti. Krize, která vypukla jako finanční se stala krizí důvěry. Nevěří si banky mezi sebou, investoři nevěří bankám ani burse, střadatelé nevěří bankám, prostě nedůvěra mezi všemi, kteří se jakýmkoliv způsobem dostávají do styku s penězi.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Svatopluk Stojan
Spustit audio