Dvořákovy Biblické písně

30. květen 2009

Hudba a duchovní život patří k sobě odedávna. Bez zpěvu se neobejde žádná bohoslužba, bez skladeb inspirovaných posvátnými texty by byla světová kultura o poznání chudší. Víte, že česká hudba se může pochlubit unikátem, který ve světě nemá obdoby? Jsou jím biblické písně od Antonína Dvořáka.

Biblické písně jsou cyklus deseti zpěvů pro sólový hlas za doprovodu klavíru nebo varhan. Antonín Dvořák je psal během svého pobytu ve Spojených státech, když se mu patrně stýskalo po českém slově. Proto si jako předlohu vybral Bibli kralickou, říká katolický kněz a bývalý operní pěvec Jiří Kusý.

"Začal si vybírat některé žalmy, kterými chtěl promlouvat nejen k Hospodinu, ale i k sobě. Proto tam najdeme takové texty jako: 'Bože, Tobě budu píseň novou zpívat a žalmy prozpěvovat' a další, které v té době byly naprosto výjimečné. Uvědomme si totiž, že bohoslužebný jazyk tehdy byla zásadně latina. A nyní přichází Dvořák a začíná používat češtinu."

Biblické písně poprvé zazněly na zahajovacím koncertě spolku Česká filharmonie v pražském Rudolfinu 4. ledna 1896. Příliš často se ovšem nehrály, protože se pro koncertní pódia nehodily a jako duchovní zpěvy se zdály interpretům příliš těžké. K jejich pozdější popularitě přispěli hlavně profesoři na konzervatořích, říká Jiří Kusý, který se k jejich zpěvu odhodlal až poté, co opustil operní pódia.

Antonín Dvořák: Náčrt sedmé biblické písně "Při řekách babylónských"

"Dvořák dával Biblické písně zpívat svým žákům za doprovodu varhan (ačkoli je původně napsal pro klavír) a tak zkoušel své svěřence, co umí. Podobně je zadávali i profesoři hudby, aby testovali své žáky, jak se dokáží vyrovnat s náročným hudebním partem. Biblické písně se totiž velmi špatně interpretují. Jelikož mají silný duchovní podkontext, tak jejich interpret musí dozrát jak pěvecky, tak duchovně. Aby zkrátka věděl, co zpívá."

Dvořákovy Biblické písně se ještě za autorova života dočkaly německé a anglické verze. Ani jedna se ovšem neuchytila a pokud dnes dílo zaznívá v zahraničí, tak vždy v češtině. Podle Jiřího Kusého je to tím, že překlady kralického textu nedokáží posluchačům původní autorův záměr přetlumočit.

autor: Jakub Šiška
Spustit audio