Dva přístupy
Politickým komentátorům už několik dní nezbývalo nic jiného, než opakovaně konstatovat, že čeští politikové k rusko-gruzínské krizi defakto zcela mlčí. Ale po čerstvé a jednoznačně vyjádřené podproře Gruzie z úst ministra zahraničí Schwarzenberga napsal i přes pekingský pobyt včera napsal do deníku MFDnes premiér Mirek Topolánek text, ve kterém srovnává ruské tanky v ulicích gruzínských měst s invazí roku 1968 a hovoří o tom, že nechceme-li se vrátit do sféry truského vlivu, je třeba pro to něco dělat. Ministerský předseda dokonce používá termín "postovětský revizionismus".
Pozornost se tedy pak už upírala jen prezidentovi. Ten se ke konfliktu vyjádřil nakonec až dnes, prostřednictvím e-mailových odpovědí na pár otázek internetového serveru IDnes a také v rozhvorou pro Rádio Česko. A kdo čekal, že se Václav Klaus vyjádří po svém a tudíž jinak, než západoevropští politikové nebyl překvapen. Český prezident totiž sice napsal, že ho znepokojuje masivní nasazení ruské armády, jenomže ještě před tím (cituji): "zásadně odsuzuje gruzínský útok na Jižní Osetii". A na dotaz, který ovšem zní, jako by si ho president vyžádal, totiž do jaké míry ovlivnil současnou situaci v Gruzii případ odtržení Kosova od Srbska, Klaus odpovídá (opět cituji): "Zásadně. Odtržením Kosova získalo Rusko silné ospravedlnění pro svou akci." (konec citátu).
V rozhlasovém rozhovoru pak Klaus řekl, že se prý nemůže vézt na módní vlně "zlatá Gruzie a zlé Rusko", neboť je to pro něho příliš zjednodušené vidění. A od společného prohlášení čtyř prezidentů pobaltských republik a Polska, v němž se mimo jiné říká, že by se Gruzie měla ocitnout "na cestě do NATO" (a to si myslí I Topolánek) se Václav Klaus prakticky distancoval.
Klaus samozřejmě není Fico a podobně stoprocentně pro-ruské výroky, jaké v těchto dnech pronáší slovenský předseda vlády, z úst českého prezidenta přece jen neuslyšíme. Možná lze považovat Klausův postoj za realistické vidění stavu věcí, o tom ostatně také hovoří, že prý se (cituji) "nechce brát realita, jaká je, a zase se vytvářejí určité mýty, zase se vede zástupná hra nad touto tragickou situací pro miliony lidí na Kavkaze" (konec citátu). Pokud je tomu dobře rozumět, pak český prezident zkrátka chápe, že má Rusko velmocenské způsoby a že se mu nelze divit, když přece Gruzie celou věc vlastně způsobila. To by bylo snad akcteptovatelné vyjádření, kdyby ovšem - jak Klaus sám přitom říká - nebyla záležitost podstatně složitější. Ostatně se take táhne od rozpadu Sovětského svazu na počátku 90. let. Jaký podíl například může mít Moskva na napětí mezi k Rusku se hlásícími jihoosetinci a Gruzií, anebo zda za současnou eskalací nejsou ruské tajné služby, to jsou zcela klegitimní otázky, na něž Klaus ale rezignoval. Gruzii, jíž dokonce kritizuje jakoby ostřeji než Rusko, v český oprezident v NATO zřejmě neuvítal. Jenonmže to je na tom pak stejně jako ruští politikové a určitě ještě vice vojáci. Možná Gruzie skutečně v počátku udělala chybu, ale to nemůže ospravedlnit zcela neadekvátní ruskou reakci. Vidět je to velmi jasně. Ale český president konflikt relativizuje, jako by si nechtěl rozhněvat Kreml.
Václav Klaus by to ovšem jistě vehementně odmítl a ohradil se proti podezření z přinejmenším váhavosti vůči velmocenskému Rusku. Čímž však takové interpretaci svých výroků nezabrání. A dost možná český president způsobí trochu rozpaky i lidem, kteří s ním většinou symopatizují při jeho kritice Evropské unie, ale kteří si budou muset shodně s unijními lídry myslet, že Ruské tanky neměly co vpadnout do Gruzie a dál v ní operovat ještě i po podpisu příměří. Menší kavkazká válka celkem logicky musí nastartovat nové kolo diskusí k protiraketovému deštníku, čili radaru u nás. Mirek Topolánek to má ve svém článku opět jasné a srozumitelné: vetováním společné alianční obrany bychom se dobrovolně přihlásili zpět do ruské sféry vlivu. Nu a Václav Klaus je zase, abychom tak řekli, diplomatický: "Jestli Česká republika (a já v tomto ohledu plně souhlasím) nepovažuje americkou radarovou základnu u nás za vojenské zařízení namířené proti Rusku, pak mezi gruzínským konfliktem a radarem žádná souvislost není, " (opět konec citátu).
Jistě, přímá souvislost tu není, ale jakási vnitřní přece jen ano. Už když člověk slyší ruské vyhrožování po včerejším podpisu polsko-americké dohody o části protiraketového deštníku. To prý totiž "musí být postrestáno". Pak se ovšem souvislosti chtěj nechtěj samy vynořují. V jejich světle pak může české občany těšit, že aspoň jejich premiér pojmenovává bez kličkování věci pravými jmény
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumentyv sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
