Dopisy z fronty: „Ještě několik volných dnů tady a pak...“

5. květen 2015

Je lepší „vojnačina“ než práce v kanceláři? A jak se spí v terezínských kasárnách? Dvacetiletý Josef Kožíšek, zatím ještě voják rakousko-uherské armády, posílá své rodině první dopisy z míst, na která ho zavedla 1. světová válka.

21. července 1914, Haindorf (Hejnice)
….Dostali jste ode mne pohled a dopis? Nevím, jestli dopisy s českou poštou dojdou. Vede se mi znamenitě, čím dál lépe. Zasílám vám zdejší kostel…

Korespondence Josefa Kožíška
Hejnice (pohlednice)

17. ledna 1915, Terezín
Drazí rodiče, vede se mi pořád stejně. Včera jsem byl na Radobýtlu u Litoměřic. Měl jsem krásný rozhled na Středohoří (Milešovka, Lovoš) a na stříbrný proud Labe, které se jím protíná…

Korespondence Josefa Kožíška

18. března 1915
Milý Pepo, dnes čekáme najisto, že od tebe něco obdržíme, neb jest to již přes týden, cos odjel, a ještě ani řádka … Milka

18. června 1915, Lubaczov
Drazí! Dnes večer měli jsme retrait s hubou. Chodili jsme po městě do 11hodin s lampiony. Dnes do kostela, pak od 11 hodin zatloukali se hřebíčky … Ještě několik volných dnů tady a pak…

16. prosince 1915, Terezín
Drazí rodiče, jak jsem již včera psal, dostal jsem se šťastně do Terezína a vše jsem ještě ten den stihl. To bylo lítání z kanceláře do kanceláře … Světnice je pěkná, na kasárnu vůbec nepřipomíná … Spal jsem špatně, asi o půlnoci jsem se probudil a již jsem neusnul. Myslím, že nás nespalo více.

17. prosince 1915, Kosice
Milý Pepo! Čekáme dnes najisto zprávu od tebe a všichni na Tě co chvíli vzpomínáme, jak se ti ty první dny vede, než si zvykneš. Kdosi nám řekl, že si vojáci berou s sebou maličký polštářek peří pod hlavu, tak kdybys chtěl, hned nám napiš a my jej pošleme, přece by tě to tak netlačilo.

22. prosince 1915, dopis od Růženy Stolínové psaný do Terezína
… Jak líbí se vám ta „vojnačina“? Lepší je to než v kanceláři? V něm přála bych si vás viděti ve vojenských šatech. Nechte se vyfotografovati a pošlete tam jednu. Vzpomínáme na Vás, jak se učíte mašírovat a salutovat – zajisté, že brzo uděláte šarži, že jo?... Pozdrav ode všech v kanceláři!

Terezín - ideální pevnost i nejtěžší žalář

Využít zkušenosti z více než dvousetletého vývoje staveb pevnostního typu i možnost začít budovat na „zelené louce“ a uvést tak teorii opevnění v téměř dokonalou praxi. To vše byly devízy pevnosti, kterou se Josef II. rozhodl nechat zbudovat v roce 1780 nedaleko Litoměřic. Na počest své matky císařovny ji pojmenoval Terezín. Tvarem protáhlého osmiúhelníku s bastiony, systémem podzemních chodeb, zátopových kotlin i vodních příkopů byla v českém prostředí unikátní stavbou srovnatelnou snad jen se sesterskou pevností Josefov.

Důvodem k realizaci stavby, která stála odhadem 12 milionů zlatých, byla snaha zastavit případný útok nepřátelských (pruských) vojsk. K tomuto účelu ale nakonec Terezín nikdy využit nebyl. V průběhu 19. století navíc došlo k dost zásadní změně vojenské strategie, a tak pevnost, jež měla v případě války pojmout až 11 tisíc osob, postupně ztrácela na důležitosti, až jí byl v roce 1888 statut pevnosti odejmut.

Logo

To ale nic neměnilo na věci, že Terezín zůstal posádkovým městem s funkčním zázemím. Základnu tam měla pěchota a dělostřelectvo císařského a královského vojska i dělostřelectvo zeměbrany. Kasematy terezínské pevnosti sloužily od poloviny 19. stol. jako vězení, určené zejména pro politické vězně. A "těšilo" se dokonce pověsti jednoho z nejtěžších žalářů v monarchii. V prosinci 1914 tam skončili i tři protagonisté sarajevského atentátu v čele s Gavrilem Principem. Dvacet let (oprátce unikli jen díky tomu, že v době soudu ještě nebyli plnoletí) si odpykávali na samotce s desetikilovými okovy na nohou. Nedeljko Gabrimovič a Trifko Grabež tam zemřeli, Gavrilo byl těžce nemocný v roce 1916 převezen do posádkové nemocnice v Hlavní pevnosti. Tuberkulóze kostí podlehl půl roku před koncem války.

Za poskytnuté archivní materiály děkujeme Vendule Prokůpkové.

autor: Iva-Hedvika Zýková
Spustit audio