Dneska to od Slunce pěkně fouká…

Netřeba vysvětlovat, že sluneční vítr je něco úplně jiného než vítr pozemský. Jeho zdrojem je sluneční koróna, jejíž teplota je tak vysoká (až milion °C), že ani mohutná gravitační síla Slunce neudrží částice na uzdě. Jejich nepřetržitý proud letí od naší hvězdy do hlubin Sluneční soustavy. Pozemský vítr vidíme třeba při pohledu na stromy. Ten sluneční o sobě dává vědět, když sledujeme komety. Jejich prachové ohony „fouká“ Slunce vždy směrem od sebe.

Z čeho je a jak rychle vane

Kometa Neowise nad Suchým vrchem. Ohony komety směřují pod tlakem slunečního větru směrem od Slunce|foto:Petr Horálek/ESO, NASA

Sluneční vítr tvoří převážně jádra vodíku, hélia a stopová jádra dalších prvků doprovázená elektricky nabitými částicemi – elektrony.  Sluneční vítr popsal správně až v roce 1957 americký fyzik Eugene Parker. Pokud je vám jeho jméno povědomé, pak asi proto, že vědcovo jméno nese kosmická sonda Parker Solar Probe, která se v srpnu roku 2018 vydala zkoumat Slunce. O ní jsme si na tomto místě před časem povídali.

Vraťme se ale k slunečnímu větru. Jeho rychlost v rovině oběžné dráhy Země se pohybuje v rozmezí 250 až 750 km/s, podle toho, z jakých oblastí Slunce proudí. Z rovníkových je proud pomalejší, z polárních nad magnetickými siločarami rychlejší. Přitom rychlé proudy mají nižší hustotu než proudy pomalé. Svou roli zde hraje i rotace Slunce. Vědcům se zatím nepodařilo zjistit přesný mechanismus vzniku těchto proudů. Jisté ale je, že hustota protonů se prudce zvyšuje během slunečních erupcí. Sluneční vítr v takových okamžicích „vane“ rychleji a intenzívněji.

Protuberance a erupce na Slunci|foto: NASA

Pod štítem magnetického pole

Zajímavé je, co se stane s částicemi slunečního větru, když se dostanou k planetám. Jejich pohyb silně ovlivňují planetární magnetická pole, což se týká Jupiteru, Saturnu a také naší Země. 

Částice se srazí se zemskou atmosférou a putují po siločárách k magnetickým pólům, reagují s molekulami plynů a při ionizaci zasvítí krásnou polární září. Mnohem méně příjemné, ba přímo škodlivé jsou následky v podobě výpadků vysokonapěťových či telekomunikačních sítí. Kdyby naši planetu nechránilo magnetické pole, mohlo by to pro nás být ještě horší.

Ve sci-fi literatuře jsme možná četli o využití tohoto větru pro kosmické cesty, o tzv. slunečních plachetnicích. Vědci však argumentují tím, že sluneční vítr nehraje v podstatě žádnou roli. Na rozdíl od slunečního záření, jehož tlak je mnohonásobně vyšší. Výzkum slunečního větru měla, a dosud má v popisu práce řada kosmických sond, mj. i již zmíněná Parkerova sluneční sonda.