Co způsobil Janotův balíček

V této chvíli mají nervózní dotazy překvapivě střízlivou odpověď. Čtvrteční porada ekonomických ministrů prozatím posvětila plán, který zvýší horní i dolní sazbu z přidané hodnoty a majetkové daně. V příštím roce se zmrazí důchody i výdaje státu na zdravotnictví, zároveň se ušetří na dávkách v nezaměstnanosti, na rodičovském příspěvku a na podpoře stavebního spoření.

A podstatná je jedna nová okolnost, zmíněný záchranný balíček bude platit jen v příštím roce. Rozpočet na rok 2011 bude třeba připravit podle úplně nových pravidel, na kterých se shodne politická elita. Na stole bude mít řadu problémů, například jak vyřešit výdaje na zdravotnictví, penze, školství, jak omezit zbytečné stavební investice.

Zní to rozumně, střízlivě, klidně. Teď vlastně půjde pouze o to, jestli vyhraje zdravý rozum. Což v předvolební nervozitě a očekávaných hádkách po volbách zdaleka není jisté.

Dalo by se říci, že se zástupci jednotlivých stran teprve probouzejí z růžových snů o tom, kolik peněz budou moci rozdělovat. Hovoří proto velmi opatrně.

Nejjasnější představy o rozpočtu měla pro případ volebního vítězství sociální demokracie. Předpokládala vysoké investice do veřejných, zvláště sociálních služeb. Také plánovala snížit schodek pomocí dvou opatření, která mají ušetřit 35 miliard. Především se má vrátit sazba pojistného zaměstnanců na úroveň roku 2008, tedy na 12 a půl procenta. Zároveň se pro příští rok zruší snížení pojistného pro zaměstnavatele. Tento návrh je prakticky jedinou vážnou alternativou k Janotovu balíčku. Ovšem může způsobit větší potíže, protože věcně vzato, zvyšuje cenu práce ve chvíli, kdy práce příliš není, a zhoršuje stav finančních rezerv podniků postižených krizí. Sociální demokraty ale nemusí příliš trápit, když od svého plánu ustoupí. Snížení pojistného podnikům v příštím roce končí, a tak dřívější zrušení nestojí za vážnou bitvu.

Další strany v čele s ODS a s lidovci pochybují o nutnosti Janotových škrtů a žádají, ať se raději škrtá v provozních nákladech ministerstev. Ovšem ministr financí už snížil dotace na provoz o 30 miliard. Navíc se ukazuje, že se mnozí ministři chtějí bránit. Minimálně tím, že žádají naopak peníze navíc. Celkový seznam žádostí dosahuje 80 miliard. O tolik by nešlo, protože Janota už oznámil, že všechny žádosti odmítne. Jenže za každým ministerstvem stojí silné lobby. Odolat tlaku bude vážným testem úřednické vlády.

Nakonec s Janotou také někdo souhlasí. Jednak se k jeho plánu přihlásila Strana zelených, jednak jeho předchůdce na postu ministra financí Miroslav Kalousek. Tento názor přirozeně sdílí i jeho nová strana TOP 09.

Je přirozené, že se strany a lobbyisté na ministerstvech brání tomu, aby přišly o peníze, které si už zvykli rozdávat a využívat. Ovšem pro strany a zvlášť stratégy jejich volebních kampaní jsou zprávy z Janotova balíčku vyloženou katastrofou.

Všechno, co strany dosud předložily jako svůj program, se stává historickým dokumentem. Snižovat daně či zvyšovat dávky, jak zněl hlavní motiv volebních programů posledních let, už dnes není možné. Téměř se zdá, že nejrozumnější byly ODS a TOP 09, které dosud žádný program nepředložily. Od nuly bude muset začít každý.

Ovšem problém je ještě hlubší. Janota řekl, že jeho návrhy platí jen pro rok 2010, dál si už bude muset poradit každý sám. Jinými slovy, nestačí jen škrtat, aby se někde našlo 70 miliard. V druhém roku je třeba přijít s něčím úplně novým.

Z pohledu stran je právě tohle nejvíc prekérní rozměr celého problému. Nestačí proškrtat programy, a nechat tam návrhy, které nestojí tolik. Strany musí rychle něco vymyslet, jak změnit hospodaření celého státu, aby šel sestavit rozpočet na rok 2011 a konečně navrhnout řešení, které by představilo udržitelné řešení pro celé veřejné finance na řadu, možná desítky let dopředu.

To znamená připravit reformu veřejných financí a zdravotnictví. K tomu je nutné najít model, který by stanovil jasná pravidla pro veřejné investice zvláště do dopravy. Je třeba najít cestu, jak zajistit, aby Česko dokázalo vyvíjet nové technologie, protože bez nich se nemůže oživit export, na kterém stojí naše prosperita.

Strany pochopitelně budou mít na své konkrétní návrhy celý rok a v některých případech i delší období. Jsou tu ovšem volby a nastanou už za sedm týdnů. Do té doby musí strany představit aspoň v obrysech své záměry na zmíněný epochální převrat.

Bylo by pěkné nad tím mávnou rukou a opít voliče rohlíkem, jak zněl původní plán. Jenže co když odpověď najde některý z konkurentů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .