Co znamená Den Jeruzaléma?

17. květen 2020

Na pátek, 22. května, který letos odpovídá 28. ijaru hebrejského kalendáře, připadá Den Jeruzaléma.

Jeruzalém je pod vlivem médií vnímán hlavně jako palčivé politické téma. Z hlediska judaismu má však především význam náboženský. Na počátku příběhu města Jeruzalém stojí událost stará přibližně 4 000 let, o níž zpravuje biblická První kniha Mojžíšova. Malkícedek, král Šalemu, přivítal ve městě praotce Židů Abraháma a požehnal mu jménem Nejvyššího boha. Právě Šalem je považován za předobraz Jeruzaléma, nazvaného hebrejsky Jerušalajim. Etymologie tohoto slova zůstává nejasná, ale hebrejština nabízí hned několik významově bohatých variant výkladu, z nichž každá odkazuje k míru a pokoji. Někteří vykladači tak soudí, že Jerušalajim znamená Jeruš šalem neboli Dědictví míru. Jinou možností názvu města je Jero šalem ve smyslu Základ míru. A třetí, nejrozšířenější interpretace praví, že Jerušalajim je vlastně Ir šalem neboli Město míru.

Další název Jeruzaléma již s etymologií nesouvisí a vychází z historických událostí. Přibližně roku 1 000 před občanským letopočtem dobyl město, tehdejší jebusejskou pevnost, král David. Odtud pochází i název Jeruzaléma jako Ir David - Město Davidovo. David se proslavil jako válečník, ale protože jeho ruce byly rukami bojovníka, chrám jedinému Bohu zbudovat v Jeruzalémě nesměl. Toho byl hoden až Davidův syn Šalomoun. Podle židovské tradice nechal chrám vystavět na hoře Morija, na stejném místě, kde byl praotec Abrahám připraven obětovat svého jediného syna Izáka. Tato událost tak z hlediska židovské víry jen zvýrazňuje jedinečný význam města. V době své existence představoval první i druhý jeruzalémský chrám ústřední místo každodenní modlitby i všech svátků a bylo tomu tak až do roku 70, kdy Římané vyvrátili druhý jeruzalémský chrám a nastalo téměř 1900 let židovského rozptýlení ve světě.

Po celou tuto dobu Židé nepřestali doufat v opětovné pozvednutí Jeruzaléma jako obnoveného duchovního a správního střediska národa v Erec Jisrael - Zemi Izraele. Talmudští učenci, kteří zdůrazňovali její posvátnost, vyzdvihovali výlučné postavení Jeruzaléma, jenž proto nazývali Ir hakodeš neboli Svaté město. Židovští mystici vytvořili dokonce v literatuře kabaly koncepci Jeruzaléma pozemského a nebeského.

Roku 1948 byla obnovena židovská svrchovanost ve vlasti praotců a roku 1967 byl Jeruzalém, do té doby rozdělený, sjednocen po vítězství Izraele v šestidenní válce. Poutním místem Židů se poté stala především Západní zeď jeruzalémského chrámu, jeho jediný zachovaný pozůstatek.

Obyvatelé Jeruzaléma nazývají své město také Ir ha-necach, Město věčnosti, či Kirja neemana, Okrsek věrnosti. I kdybychom však tyto charakteristiky neznali, vytanou na mysli při četbě 137. žalmu krále Davida. „Jestliže na tebe zapomenu, Jeruzaléme, ať uschne má pravice.“

autor: Leo Pavlát
Spustit audio