Co se skrývá pod stébly a listy
Dokumentů o přírodě a podivuhodnostech v ní se odehrávajících vzniklo mnoho, zejména po prosazení televizních seriálů. Obsahovaly i unikátní záběry, detailně přibližující dění v rostlinné a živočišné říši. Autoři francouzského snímku Mikrokosmos dospěli k úžasné technické dokonalosti: ukazují, co lidské oko sotva spatří.
Nechtěli natočit vzdělávací pořad; proto nechávají volně defilovat nejrůznější zástupce hmyzu (i květeny), aniž by připojovali jakékoli vysvětlující komentáře. Není důležité, jak se daný tvor nazývá, podstatná je bizarnost jeho mnohokrát zvětšeného vzhledu, často svérázného způsobu pohybování, životních aktivit (páření, opylování, souboje, lovy). Proto se vybírá hmyz někdy sotva postřehnutelný pouhým okem, proto se kamera spouští mezi trávu, aby tam našla svébytný kosmos, který se řídí jinými zákony.
Film se opírá především o technickou vyspělost, umožňující unikátní, emotivně působivé makrozáběry (včetně časosběrných pohledů na rostliny). Předvádí činnost jednotlivých zástupců hmyzí říše, ať již žijí na souši nebo ve vodě. Z detailní blízkosti tak můžeme sledovat vzlet slunéčka sedmitečného i bzukot čmeláka, přihlížíme opylování květů, ale také si všimneme tragického konce luční kobylky, která uvízne v pavučině, okamžitě zamotána do neprodyšného zámotku. Některé okamžiky přesahují rozměr pouhé registrace, obsahují až jistou grotesknost či absurditu (třeba při lezení housenek doslova husím pochodem, kdy jejich nedohledný zástup připomíná řetězec, nebo při sysifovské námaze hovnivála, jen s obtížemi valícího svou kuličku).
V několika epizodách se tvůrcům podařilo zdařile evokovat, jak drobný hmyz může vnímat události, které rozměrově odlišnému člověku nepřijdou nijak zvláštní. Dopadající kapky deště se rozprskávají jako granát, chovají se jako dělostřelecké koule, ohrožující celé své okolí. Drobná zvířátka jsou dopadajícími kapkami zmítána, odhazována, jen stěží hledají ochranu před přívaly vod.
Jinou výraznou epizodou je přílet mohutného ptáka (nejspíš bažanta), který podoben pravěké obludě dosedne na zem a jme se klovat zmateně pobíhající mravence. Nejen v této scéně se uplatňují uměle vybuzené zvuky, dosahující až ireálných rozměrů. Jakoby reálná zvuková kulisa provází všechny záběry, pokud není nahrazena vokálním dětským zpěvem nebo vzrušenými melodiemi, pokud se má naznačit dramatičnost sledovaných událostí. Pozoruhodné jsou jakoby letecké záběry sledující let hmyzu, někdy dokonce řešené jako "subjektivní" z pohledu letícího tvora (včetně na body rozloženého hmyzího vidění). Film se odehrává v rozmezí od jara do podzimu, dokonce zapojuje noční scenerii s nenadálým odletem velké můry, podzimní ranní mlhy uvádí sugestivním záznamem postupného zdvíhání se vážky z vodní plochy, až znenadání odletí. Mikrokosmos je film vrcholně vzrušivý a v lecčems unikátní a vidět ho můžete ve středu 29. ledna ve 20.00 hod. na programu ČT 2.
