Co lze vidět na pařezu
Podívejte se příští dny na pařezy - doporučuje doktor Otakar Leiský, tajemník TISu, nezávislého sdružení přátel přírody.
Jsou všude kolem nás a snad právě proto je ani nevnímáme. Ale i teď, kdy část z nich odložila pestrý podzimní šat a začíná se ukládat k zimnímu spánku, nám stromy dovedou ledacos sdělit.
Vyjděme si do přírody s nějakou měkkou, nejspíš tesařskou tužkou v kapse a najděme si pořádně seříznutý, nevyhnilý pařez. Jestli jsme opravdoví přátelé přírody, dokážeme nejen určit stáří poraženého stromu, ale i chronologický sled počasí v jednotlivých uplynulých letech a u osamělých stromů i směr převládajících větrů v kraji. Na očištěné řezné ploše pařezu nejprve tužkou narýsujeme přímku od středu k okraji a pak od okraje začneme zpětně ke středu počítat tzv. letokruhy, což jsou světlé a tmavé prstence, které jsou čárou přeťaté. Tmavý a světlý prstenec tvoří dohromady jeden letokruh stromu a představuje dřevní hmotu, o kterou se obvod kmene za jeden rok zvětšil. Blíže středu budeme mít potíže s počítáním, protože letokruhy jsou zde čím dál užší.
Kdybychom tímto způsobem chtěli stanovit stáří nejstarších stromů na světě, to jest borovic osinatých v kalifornských horách, které ač jsou jen asi 15 metrů vysoké, dosahují úctyhodného věku až 4700 let, museli bychom letokruhy počítat pod mikroskopem, protože roční přírůstek je zde nepatrný. Obdobně i náš vzácný a vývojově nejstarší strom, tis červený, podle kterého se nazývá i nejstarší česká ekologická organizace, TIS, má velmi husté letokruhy, ačkoliv se u nás dožívá maximálně tisíce let. Naopak sekvoja vždyzelená, která v Kalifornii dokáže dorůst výšky až 112 metrů, má letokruhy podstatně širší, protože se sice také dožívá vysokého véku, ale řezná plocha jejího pařezu, kdyby ovšem bylo povoleno sekvoju kácet, má průměr přibližně šest a půl metru. Tam už by se dobře zjišťovalo, které roky byly studené a nepříznivé, protože letokruhy z takových let jsou úzké a dřevo v nich je houževnaté. Také směr převládajících větrů by nebylo těžké stanovit, protože tím směrem, odkud větry foukají, jsou letokruhy nejhustší.
Ale my se musíme spokojit jen s našimi dřevinami, z nichž listnáče, jakožto vývojově pokročilejší, na zimu začnou shazovat listí vždy, když venkovní denní teplota po delší dobu nedosahuje ani 10 stupňů Celsia. Jehličnany, které mají menší výpar z korun, alespoň podstatně sníží své biologické pochody. Na světě dnes roste přes 80 000 druhů stromů, ale z nich 8 753 druhů je ohroženo na existenci. Tak je nejvyšší čas, abychom se jako lidstvo nad svým hospodařením se dřevem zamyslili, protože odejdou-li stromy, zmizí záhy i člověk.
