"Chtěli jsme v lidech vygenerovat smysl pro humor," říká Jiří Macháček
Potřebuje improvizovat, aby přežil. A potřebujeme to podle něho všichni. Populární herec a hudebník Jiří Macháček má na kontě řadu filmových rolí a stejně svérázných alb. Po letech se vrátil i do legendárního Divadla Sklep. Jenže na začátku jeho kariéry stálo rádio. Totiž zábavné Rádio Mama, kde improvizoval, aby osvěžil Český rozhlas.
Na začátku devadesátých let se těžko probíjel k divadlu natož k filmu. Přišla ale nabídka do jiného světa. „Můj učitel na konzervatoři Jaroslav Dušek mi řek, pojď dělat rádio, no a já si řek, že vyzkouším, co mi může dát,“ vzpomíná. Zapojil se do party rozhlasových začátečníků, nadšenců, kteří přetékali kreativitou. Tehdejší společnost procházela euforií pro pádu totality, „pravidla se posouvala a my jsme si řekli, proč toho nevyužít, proč ty zajetý mediální formáty nenabourat a nepřetvořit k obrazu svému?“ A tak se do toho pustili: s hravostí, fantazií a nespoutanou energií.
Nápadů mívali většinou víc, než mohli realizovat. Přicházely i výrazné inspirace ze zahraničních rádií. Jednou z nich byla telefonická mystifikace. Princip dnes už obehraný řadou privátních stanic, ale v této době - kdy se u nás soukromá rádia teprve líhla a ČRo se učil první roky svobody - byl úkazem. „Nejvíc nás zajímalo asi to, kdy lidi pochopí, že si z nich děláme srandu a jak na to přistoupěj,“ líčí s úsměvem Macháček.
„Udělejte mi zpátky tu obřízku“
Jiří Macháček se stal hlavním autorem jednoho z klíčových pořadů Rádia Mama: Přepadení vznikalo spontánně, improvizovaně, ale přitom promyšleně. „Dopředu jsme si řekli téma, třeba že kluk si chce vzít dívku, která je z ortodoxní židovské rodiny. Pak jsme zavolali třeba faráři, aby nám řek, jak to teda máme udělat, a podle toho jsme nápad rozvíjeli,“ vysvětluje, jak vznikal příběh legendárního dílu Na židovské svatbě, který nakonec vyústí v telefonát na chirurgii, kde mladík požaduje obřízku. Když se potom rozvede, chce ji vrátit.
V Přepadení se to hemžilo bláznivými nápady, od kterých si mystifikátoři slibovali jednoduchou věc. „Chtěli jsme v lidech vygenerovat smysl pro humor a dát jim nadhled nad každodenními starostmi.“ Zároveň je ale zajímala aktuální společenská témata: „zpětně jsem si uvědomil, že jsme dělali v určitým smyslu sondu do právního vědomí lidí a společenský vztahů,“ poukazuje Jiří Macháček na nezamýšlený rozměr zábavného pořadu. Například fiktivní agentura Šok testovala mezi občany, prodejci, ale i v České tiskové kanceláři, nakolik společnost poskytuje živnou půdu bulvárním médiím a po jakých senzacích dychtí. Přepadení často ověřovalo, co všechno jsou porevoluční firmy ochotny udělat pro peníze, jak (ne)profesionální jsou někteří jejich ředitelé a zaměstnanci nebo jak snadno občané v éře Viktora Koženého naletí na lákavé programy vychytralých finančníků.
Jiří Macháček (z výstavy "Blue Light Tonite"), foto: Alžběta Jungrová
Ovace nebo pískot
Mystifikace, improvizace, satira (parodie) a hravost se vlévaly do českého éteru a Rádio Mama si jimi získávalo buď milovníky, nebo zavilé odpůrce. I uvnitř rozhlasu rostlo napětí mezi konzervativnějšími tvůrci a spíše mladšími příznivci. Nakonec mamáci rozhlas opustili a ve stejném stylu pokračovali v soukromém Rádiu Limonádový Joe.
Rozhlasová cena: Jiří Macháček získal za své autorské díly Přepadení Na židovské svatbě a Agentura Šok čestné uznání na festivalu Prix Bohemia Radio za hledání nových forem rozhlasové zábavy.
Po zkušenostech z obou stanic dnes Jiří Macháček konstatuje, že mu „rádio dalo všechno, co mu mohlo dát“. Přepadení ale dodnes vnímá jako výuku svého druhu. „Neměl jsem průpravu, ale dostal jsem příležitost připravit celý pořad v zásadě sám. Pamatuju, jak jsem stříhal, ještě magnetofonové pásky. "Jeden jsem měl přes krk, druhej mi visel přes křeslo, byla jich plná místnost,“ probírá se v paměti a nakonec dodá: „Možná by to stálo za to ten experiment zopakovat.“