Cesta do hlubin muslimovy duše

Míra religiozity německých muslimů výrazně převyšuje celoněmecký průměr - devět z deseti se považuje za věřící a téměř polovina za hluboce věřící. To je možná jediné zjištění, které by se dalo odbýt slovy: nic nového. Všechno ostatní nabourává zažité představy o hrozící islamizaci Evropy a vnáší do pohledu na muslimskou komunitu nečekaná zjištění.

Tak např. 86 % německých muslimů deklaruje otevřenost k jiným náboženstvím a dvě třetiny jich souhlasí s tezí, že každé náboženství má své pravdivé jádro. Ve skupině, která se deklaruje jako silně věřící, je míra tohoto souhlasu dokonce ještě vyšší. Že ve věroučných otázkách má pravdu především jejich náboženství, to uvedla v průzkumu pouze čtvrtina dotázaných. Jen o málo více vyjádřilo názor, že víra v Mohameda je podmínkou spasení.

Zajímavé také je, že víra je pro většinu v Německu žijících muslimů spíše osobní než společenskou záležitostí. Každodenní modlitbu praktikuje 60 % z nich, většinou ale ne 5x denně, jak to vyžaduje Korán. Na páteční návštěvu mešity alespoň jednou za měsíc si najde čas třetina dotázaných, což se pro zajímavost příliš neliší od toho, kolik katolíků chodí aspoň jednou měsíčně v neděli do kostela.

V praktickém životě se však muslimové zásadami islámu většinou řídí: 86 % nejí vepřové, dvě třetiny se o ramadánu postí, stejné procento věří v sílu modlitby za uzdravení. Pozoruhodně málo - jen něco víc než polovina - ale dodržuje zákaz pití alkoholu.

Shrnuto a podtrženo: muslimové v Německu jsou většinou lidé zdravě věřící, nedogmatičtí a otevření. Průzkumy v jiných částech Evropy by zřejmě dopadly stejně. Na jednu věc ale průzkum Bertelsmannovy nadace neodpověděl: co se děje v hlavách malé menšiny, která tolerantní není? Představuje oněch 6 % muslimů, kteří odmítli toleranci k jiným náboženstvím, potenciální spolupracovníky Al Kaidy? Možná je to ale spíš otázka pro tajné služby, než pro průzkumy veřejného mínění.