Brhlík lesní (VIDEO)

Brhlík lesní je poměrně známý opeřenec, známý hlavně díky tomu, že po kmenech stromů šplhá i hlavou dolů. Současně je velice nápadný jednak tím, že se vyskytuje i v zahradách a parcích, tedy v blízkosti člověka, jednak tím, že je poměrně nápadně zbarvený. Shora je makově šedomodrý, přes oko má výrazný černý pruh a vespodu je červenohnědý. Sameček je tmavší, zejména pod křídly je ta červenohnědá úplně krvavá, samička je méně výrazně zbarvená.

0:00
/
0:00

S brhlíkem je kromě šplhání hlavou dolů spojena ještě jedna zajímavost. Většina ptáků jsou stavitelé, staví si hnízda, ale brhlík je vlastně mezi našimi opeřenci jakýsi zedník, nebo dokonce by se dalo říci betonář. Uzpůsobuje si totiž vletový otvor do dutiny, ať už je to budka nebo přirozená dutina ve stromě. Zalepuje ji bahnitou hmotou na požadovaný průměr, což je obrana proti vniknutí vetřelců do dutiny. Není to samozřejmě jenom vlastnost našeho brhlíka, jihoevropští brhlící staví takovýmto způsobem celá hnízda.

Brhlíci patří mezi stálé ptáky, ovšem v zimě se potulují a nedodržují tak přesně svá teritoria. Až v lednu začnou hájit svoje hnízdní revíry a pak už se drží na velice malém prostoru. Pak začnou hnízdit, a tehdy se ozývají svým zpěvem.




Brhlík lesní

Základní údaje

Brhlík lesní (Sitta europaea). Pěvec velikosti vrabce, ale s krátkým ocasem a větší hlavou. Po kmenech stromů se pohybuje i hlavou dolů. Žije v lesích, sadech a parcích. Živí se především hmyzem, který vytahuje ze štěrbin v kůře, od podzimu i semeny rostlin. Hnízdí v dutinách vydlabaných strakapoudy nebo žlunami a v budkách, vletový otvor si zmenšuje hlínou smíšenou se slinami. Stálý; po vyhnízdění se často připojuje k sýkorám.

Jak vznikaly nahrávky
S brhlíkem se nejčastěji setkáváme v listnatých a smíšených lesích, případně v parcích a zahradách. Na svoji přítomnost nás upozorní opakovaným hvízdavým hlasem nebo klepáním do kmene stromu. Zobákem nedovede hmyz z kůry vydlabávat jako datlové, ale prohledává skuliny v kůře a při lovení hmyzu odsekává její tenčí části. Spatříme ho při šplhání trhavými poskoky vzhůru po kmenech, ale zejména je u něj nápadné, že šplhá i po kmenech stromů směrem hlavou dolů. Šplhavci se při šplhání po kmenech opírají svým ocasem, zatímco brhlík svého krátkého ocásku při šplhání použít nedokáže. Vedle hvízdavého volání dokáže se brhlík ozývat i hlasitým trylkem připomínajícím hvizd fotbalového soudce. Na zimu si střádá různé plody do kmenové kůry, případně i do země. V klidném lese, zvláště brzy ráno, nečiní zvukový záznam jeho hlasových projevů potíže.
Pavel Pelz

Video: MOS, Adolf Goebel