Blonďák s oživlým plyšákem dělají „Žbuch“

28. květen 2012

Šestiletý Calvin je poděs. Spolužačce Susie popisuje nechutnosti během oběda, rodičům boří svojí hyperaktivitou šance na klidný víkend a odmítáním jít do postele terorizuje slečnu na hlídání. Pro účastníky je to sice očistec, ale nezaujatí pozorovatelé si užijí děsnou bžundu.

Stejně jako v každé jiné tvůrčí činnosti záleží i u komiksových stripů na fantazii samotných autorů, jak kreslené proužky uchopí a jestli s nimi pracují tvůrčím způsobem. V novinách se otiskují jak formálně prostá tři až čtyři okénka s postavičkami, jejichž krátké účinkování zakončuje více či méně úsměvná pointa, tak i důmyslně vystavěné komentáře k palčivým problémům dané doby. Garry Trudeau například prostřednictvím série Doonesbury otevřeně hlásal své liberální postoje k politickým a jiným záležitostem.

Bill Watterson své kreativní sklony vložil do patálií Calvina a Hobbese, s nimiž u nás nedávno vyšla pod názvem Vědecký pokrok dělá „Žbuch” šestá souborná kniha. Americký tvůrce si s šestiletým blonďákem Calvinem a jeho plyšovým tygrem Hobbesem hrál od roku 1985 10 let. Přestože inspiraci k jejich jménům našel u filozofů Jana Kalvína a Thomase Hobbese, jde o normálního školáka s normálním plyšákem a normálními problémy – koupele patří k zapovězeným činnostem, holky jsou dobré akorát k zasažení sněhovou koulí a vstávání do školy musí být dílem ďábla.

Jenže vtip je v tom, že klučina, jehož optikou většinu událostí sledujeme, má zdatné pozorovatelské schopnosti a bujnou fantazii. Hobbes je v jeho očích živá šelma, která reaguje na aktuální podněty, posmívá se mu, fyzicky s ním soupeří, případně ho včas ukonejší hřejivými slovy nebo huňatým břichem. Čtenář se vlastně nachází v Calvinově hlavě, kde se svižně přenáší pozornost z jedné věci na druhou a nápady bývají odkoukané z filmů, televizních zpráv nebo přečtených komiksů. Běžná realita se ohýbá a mění dle bláznivé dětské logiky. Když Calvina nebaví psát domácí úkoly, obleče si pláštěnku, čímž se promění v superhrdinu Megamana. Je sice odhodlán zachránit celou planetu, ale jeho mamka pro nadpozemské blbnutí nemá zrovna pochopení.

Ukázka komiksu Calvin a Hobbes

Bill Watterson krásně zachycuje dětské hry, během nichž se každá maličkost může stát rekvizitou v obrovském dobrodružství. V jeho práci s fantazijními světy je možné nalézt vliv děl jako Peanuts Charlese M. Schulze nebo Bloom County Berkeleyho Breatheda. Watterson ztvárňuje anatomicky přesné dinosaury, bizarní vesmírné světy nebo chapadlovité příšery. K tomu přidává hrátky s perspektivou nebo filmovými žánry, když skrz Calvina prezentuje další šílené nápady.

Ukázka komiksu Calvin a Hobbes

Jeho schopnosti podtrhuje i důmyslné řazení panelů, které nezůstává u stále totožného počtu okének. V knize Vědecký pokrok dělá „Žbuch” se nacházejí například stripy o pouhých dvou panelech, které mají tak silnou atmosféru, až skoro slza ukápne. Zaujme taktéž, jak Watterson některé vtipy komponuje do hloubky. V předním plánu si postavy povídají, zatímco za nimi se odehrává situace, na kterou reagují, případně Calvin s Hobbesem sviští na sáňkách zepředu dozadu, čímž pročítání získává mnohem větší dynamiku. Pohybovat se ve společnosti malého kluka a jeho plyšáka je zkrátka zážitek, který posiluje i (jako obvykle) vynikající překlad Richarda Podaného.

Ukázka komiksu Calvin a Hobbes

Dá se odhadnout, že si komiks užijí především odrostlejší, jelikož docení, jak trefně Watterson vměstnal dětství do komiksových čtverců a obdélníků. Dětem na nezávazném hraní přeci nemusí připadat nic zvláštního, když ho každý den sami provozují.

Calvin a Hobbes: Vědecký pokrok dělá „Žbuch!“, scénář a kresba Bill Watterson, překlad Richard Podaný, nakladatelství Crew, 2012, 128 s.

autor: Martin Čuřík
Spustit audio